Vnitr Lek 2006, 52(3):221-231

Vliv vysokodávkované chemoterapie s následnou transplantací krvetvorných buněk na funkci levé komory srdeční u nemocných s maligními lymfomy léčenými doxorubicinem v primární chemoterapii

L. Elbl^1,*, I. Vášová², M. Krejčí², M. Navrátil², I. Tomášková¹, F. Jedlička¹, V. Chaloupka¹, J. Mayer², J. Vorlíček²

¹ Oddělení funkčního vyšetřování FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta doc. MUDr. Václav Chaloupka, CSc.

² Interní hematoonkologická klinika LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

Cíl práce:
Autoři si dali za úkol zjistit, zda vysokodávkovaná chemoterapie s podporou transplantace krvetvorné tkáně může po středně dlouhé době sledování 5-10 let negativně ovlivnit funkci levé komory srdeční (LK) u onkologických nemocných léčených pro maligní lymfomy iniciálně konvenční chemoterapií s doxorubicinem (DOX) oproti nemocným, kteří byli léčeni bez transplantace.


Soubor nemocných a metodika:
Do sledování bylo zařazeno 77 nemocných (39 žen/38 mužů) ve věku 36 ± 15 let (medián 30, 16-67 let). Konvenční iniciální chemoterapií s DOX bylo léčeno všech 77 nemocných, z toho 22 nemocným byla podána v dalším průběhu vysokodávkovaná chemoterapie za podpory transplantace krvetvorné tkáně (TKT). U 16 (73 %) nemocných z této podskupiny byla provedena autologní a u 5 (23 %) alogenní transplantace. U jedné pacientky (4 %) byla provedena autologní i alogenní transplantace. Doba sledování od ukončení iniciální chemoterapie byla 5-10 let (medián 6 let). Nemocní byli vyšetřeni klidovou echokardiografií před zahájením chemoterapie, po jejím ukončení a při kontrolním vyšetření. Spiroergometrické vyšetření (SEM) bylo provedeno jen při kontrolním vyšetření.

Výsledky:
V obou podskupinách došlo k významnému poklesu ejekční frakce (EF) po ukončení iniciální chemoterapie s dalším poklesem v období kontrolního vyšetření, ale bez vzájemného rozdílu. Ve skupině s TKT (TKT+) nedošlo u žádného nemocného k poklesu EF pod 50 %, zatímco ve skupině bez TKT (TKT-) u dvou (4 %) nemocných po chemoterapii a při kontrolním vyšetření u čtyř (8 %) nemocných. Progredující pokles EF > 10 % byl zaznamenán u 25 % nemocných TKT- (p < 0,05), ale jen u 13 % nemocných TKT+ (n.s.). Porucha diastolické funkce (DF) byla přítomna shodně v obou skupinách u 36 % nemocných, což představuje statisticky významný nárůst ve srovnání se stavem před chemoterapií. SEM nevykázala rozdíly v toleranci zátěže ani oběhových ukazatelích mezi skupinami. Pokles pVO₂ < 20 ml/kg/min byl v obou skupinách u 22 % nemocných. Lineární regresní analýza dat ukázala, že existuje významný vztah mezi změnou EF, některými ukazateli diastolické funkce, pVO₂ a kumulativní dávkou DOX (p < 0,05). Aktuální věk významně a negativně koreluje s pVO₂ (p < 0,001) a ukazateli DF (p < 0,001). Doba sledování inverzně koreluje se změnou EF (p < 0,05) a pVO₂ (p < 0,05), ale nekoreluje s ukazateli diastolické funkce. Multivariační analýza nepotvrdila vyšší riziko podání vysokodávkované chemoterapie s TKT pro významné snížení EF nebo její pokles do patologického pásma pod 50 % (OR = 0,46; n.s.), pro nález snížené kardiopulmonální výkonnosti (pVO₂ < 20 ml/kg/min) (OR = 0,35; n.s.) nebo pro vývoj diastolické dysfunkce (OR = 1,0; n.s.).

Závěry:
Léčba vysokodávkovanou chemoterapií s podáním TKT v období středně dlouhého sledování nevede k významnější poruše systolické, diastolické funkce myokardu a ke zhoršení kardiopulmonální výkonnosti ve srovnání s nemocnými, kteří tuto léčbu nepodstoupili. Léčba kardiotoxickým doxorubicinem podaným v základní konvenční chemoterapii je s největší pravděpodobností zodpovědná za výskyt zjištěných patologických nálezů v celé skupině sledovaných nemocných. Délka monitorování je významným faktorem korelujícím se změnou ejekční frakce. Tento nález zdůvodňuje nutnost dlouhodobého prospektivního monitorování ejekční frakce LK u dospělých nemocných léčených kardiotoxickou chemoterapií.

Klíčová slova: kardiotoxicita; vysokodávkovaná chemoterapie; transplantace krvetvorné tkáně

Vloženo: 27. listopad 2005; Přijato: 29. prosinec 2005; Zveřejněno: 1. březen 2006  Zobrazit citaci