Vnitr Lek 2018, 64(9):853-859 | DOI: 10.36290/vnl.2018.117
Farmakologická léčba chronického srdečního selhání
- III. interní klinika - klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
Farmakoterapie chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) je založena na přesvědčivých důkazech o účinnosti a bezpečnosti používaných léků. Důkazy byly získány ve velkých pečlivě kontrolovaných randomizovaných morbiditně/mortalitních studiích, proto mluvíme o "evidence based medicine". Základem léčby je inhibice patologicky dlouhodobě aktivovaných neurohumorálních systémů, především sympatoadrenálního betablokátory a renin-angiotenzin-aldostorenového inhibitory ACE, event. sartany a blokátory mineralokortikoidních receptorů. Nový duální inhibitor sakubitril/valsartan lze u klinicky stabilizovaných nemocných zvážit jako účinnější náhražku inhibitoru ACE nebo sartanu. V indikovaných případech může být také prospěšné přidání ivabradinu. Význam digoxinu značně poklesl a dnes je používán především ke kontrole srdeční frekvence u nemocných se srdeč-ním selháním a tachyfibrilací síní. Všichni symptomatičtí nemocní by měli dostávat diuretika. Léčba srdečního selhání je však velmi komplexní. Farmakoterapie musí být doplněna vhodnými režimovými opatřeními a u indikovaných nemocných také přístrojovými a chirurgickými léčebnými postupy včetně transplantace srdce.
Klíčová slova: betablokátory; farmakoterapie; chronické srdeční selhání; inhibitory RAAS; ivabradin; sakubitril, valsartan
Pharmacological therapy for chronic heart failure
Pharmacotherapy of chronic heart failure with reduced ejection fraction (HFrEF) is based on convincing evidence of both, the efficacy and the safety of drugs we are using. This evidence was obtained in big and carefully controlled randomised morbidity/mortality trials; therefore we are talking about evidence-based medicine. The basis for the pharmacological treatment is inhibition of pathologically long-term activated neurohumoral systems, mainly of the sympatoadrenal one by betablockers as well as of the renin-angiotensin-aldosterone one by ACE inhibitors/sartans and by mineralocorticoid receptor antagonists. The new dual inhibitor sacubitril/valsartan should be considered as more effective substitute of ACE inhibitors/sartans in all stabilised patients. Addition of ivabradin could also be usefull in indicated patients. The role of digoxin had diminished much. At present it is used especially for rate control in heart failure patients with atrial tachyfibrillation. All symptomatic patients should be treated by diuretics. The treatment of heart failure is very complex. The pharmacotherapy has to be complemented by relevant lifestyle changes and in selected patients also by devices and/or surgical therapy including heart transplantation.
Keywords: betablockers; chronic heart failure; ivabradin; pharmacotherapy; RAAS inhibitors; sacubitril/valsartan
Vloženo: 9. srpen 2018; Přijato: 13. srpen 2018; Zveřejněno: 1. září 2018 Zobrazit citaci
Reference
- Ponikowski P, Voors AA, Anker SD et al. 2016 ESC Guidelines for the diagnosis and treatment of acute and chronic heart failure: The Task Force for the diagnosis and treatment of acute and chronic heart failure of the European Society of Cardiology (ESC) Developed with the special contribution of the Heart Failure Association (HFA) of the ESC. Eur Heart J 2016; 37(27): 2129-2200. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehw128>. Erratum in Erratum. [Eur Heart J. 2018].
Přejít k původnímu zdroji... 
Přejít na PubMed... - Špinar J, Hradec J, Špinarová L et al. Summary of the 2016 ESC Guidelines on the diagnosis and treatment of acute and chronic heart failure. Prepared by the Czech Society of Cardiology. Cor Vasa 2016; 58(5): e530-e568. Přejít k původnímu zdroji...
- Hradec J. Sacubitril/valsartan - nový duální inhibitor neprilysinu a receptorů pro angiotensin II. Remedia 2016; 26(2): 102-108.
- McMurray JJ, Packer M, Desai AS et al. [PARADIGM-HF Investigators and Committees]. Angiotensin-neprilysin inhibition versus enelapril in heart failure. N Engl J Med 2014; 371(11): 993-1004. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa1409077>. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...