HLAVNÍ TÉMA Sekundární protilátkové imunodeficience – novinky v diagnostice a léčbě | 161 / Vnitř Lék. 2026;72(3):158-164 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz terapií můžeme detekovat falešně pozitivní výsledky. K diagnostice infekcí bychom tak měli využívat výhradně přímé diagnostické metody, jako je detekce nukleových kyselin polymerázovou řetězovou reakcí nebo antigenu (17). Imunologické parametry pak sledujeme v pravidelných, obvykle ve 3–6měsíčních intervalech. Aktivně také pátráme po možných dlouhodobých následcích infekcí, jako jsou bronchiektázie či chronická obstrukční plicní nemoc. U vybraných pacientů tak zvažujeme provedení zobrazovacích metod a funkčního plicního vyšetření (14). Léčba Základním terapeutickým cílem je prevence závažných infekcí. Mimo režimových opatření zahrnujících snížení rizika infekce patří mezi základní pilíře antibiotická profylaxe, vakcinace a imunoglobulinová substituční terapie. V případě závažných infekcí by naše snaha měla vést také k optimalizaci imunosupresivní a cytostatické léčby, pokud je to v rámci terapie základního onemocnění možné. Pátráme také po komorbiditách, které mohou průběh infekcí zhoršovat, jako je bronchiální astma, gastroezofageální refluxní choroba nebo diabetes mellitus. Antibiotická profylaxe je obvykle první linií léčby a nezbytným krokem k indikaci imunoglobulinové substituční terapie. I přes negativa, jako jsou možné nežádoucí účinky a rozvoj rezistence, má antibiotická terapie své opodstatnění. RATIONAL, otevřená, randomizovaná studie fáze 2 hodnotila po dobu 12 měsíců u kohorty 63 pacientů se sekundárním protilátkovým deficitem (po léčbě CLL, MM nebo NHL) efektivitu imunoglobulinové substituční terapie (v dávce 400 mg/ kg/měsíc) ve srovnání s antibiotickou profylaxí (kotrimoxazol 960 mg nebo doxycyklin 100 mg denně). Studie prokázala srovnatelný účinek obou přístupů. Na konci sledování bylo na léčbě imunoglobuliny 71 % a na antibiotické profylaxi 76 % pacientů. Dolní kvartil doby do první závažné infekce byl 11,1 měsíce v rameni s imunoglobulinem ve srovnání Anamnéza a klinické projevy Anamnéza (malignita, autoimunita, imunosuprese, chemoterapie nebo jiný stav spojený se SAD) Infekční projevy (frekvence, charakter a závažnost) Neinfekční projevy (bronchiektázie, chronická obstrukční plicní nemoc) Základní laboratorní vyšetření Krevní obraz + diff. Zánětlivé parametry Biochemické vyšetření (renální a jaterní funkce, moč chemicky + sediment / sběr za 24 h) Imunologické vyšetření hladiny imunoglobulinů (lgM, lgG, lgA + podtřídy lgG1 – lgG4) specifické postvakcinační protilátky (tetanus, pneumokoky) Základní lymfocytární populace (T-B-NK) Složky komplementu (C2, C3, C4) a aktivační cesty (klasická, alternativní, lektinová) Funkční testy neutrofilů T a B lymfocytární subpopulace Diagnostická vakcinace Postvakcinační odpověď na proteinové (tetanický toxoid) a polysacharidové antigeny (23-valentní polysacharidová pneumokoková vakcína, vakcína proti Salmonella typhi) Obr. 3. Schéma diagnostického postupu u sekundárních protilátkových imunodeficiencí Tab. 2. Hodnocení postvakcinační odpovědi Vakcína Protektivní titr protilátek Tetanický toxoid > 0,1–0,2 IU/ml (ELISA) Difterický toxoid > 0,1–0,2 IU/ml (ELISA) Hepatitida B 10 mIU/ml Haemophilus influenzae typ B 1 mg/ml Pneumokoková vakcína polysacharidová (23-valentní) 0,35 mg/ml Pneumokoková vakcína konjugovaná (13-valentní) 1,3 mg/ml Tab. 3. Příklady profylaktických režimů Infekce ATB režim Pneumocystis jiroveci Kotrimoxazol (400/80 denně) Staphylococcus spp. Kotrimoxazol (400/80 denně) Streptococcus spp. Azithromycin (250–500 mg 3× týdně) Aspergilus spp. Itrakonazol (200 mg denně) Kandida spp. Flukonazol (400 mg denně) HSV/VZV Acyklovir (800 mg 2× denně) CMV Valgancyklovir (900 mg denně)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=