HLAVNÍ TÉMA Novinky v biologické léčbě alergických onemocnění | 147 / Vnitř Lék. 2026;72(3):144-147 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Současné portfolio biologických léčiv umožňuje individualizovaný přístup k terapii alergických onemocnění na základě klinického fenotypu, endotypu a dostupných biomarkerů. Zatímco anti-IgE a anti-IL-5/ IL-5R terapie jsou primárně určeny pro alergický a eozinofilní fenotyp, dupilumab nabízí výhodu u pacientů s víceorgánovou T2 manifestací a tezepelumab rozšiřuje možnosti léčby i u pacientů s nízkými T2 biomarkery (4). Tento vývoj podtrhuje význam precizní stratifikace pacientů a pravidelného hodnocení léčebné odpovědi v rámci specializovaných center. Možné přesahy biologické terapie alergických onemocnění do dalších interních oborů V klinické praxi se stále častěji setkáváme s pacienty léčenými biologickou terapií i v jiných oborech, zejména v gastroenterologii a revmatologii. Biologická léčiva používaná v léčbě alergických onemocnění jsou zaměřena především na mediátory type 2 zánětu (např. IgE, IL-5, IL-4/IL-13 nebo TSLP), zatímco biologická léčba v gastroenterologii či revmatologii cílí na odlišné imunologické dráhy, nejčastěji TNF-α, IL-6, IL-17 nebo integriny. Z tohoto důvodu se nepředpokládá významná farmakologická nebo imunologická interference mezi těmito terapeutickými přístupy. Dostupná klinická data i zkušenosti z běžné klinické praxe zatím nenaznačují zvýšené riziko závažných nežádoucích účinků při sekvenčním podávání biologické léčby v různých indikacích. Současné podávání více biologických léčiv je však obecně zvažováno individuálně a je obvykle vyhrazeno pro vybrané klinické situace ve specializovaných centrech. V těchto případech je vhodná úzká mezioborová spolupráce a pečlivé sledování pacienta s ohledem na možné infekční komplikace nebo změny aktivity základního onemocnění. Závěr Biologická léčba zásadním způsobem změnila terapeutické možnosti u pacientů s těžkými formami alergických onemocnění, zejména těžkého astmatu. Díky lepšímu pochopení imunopatogeneze a identifikaci klíčových zánětlivých drah je v současnosti možné volit cílenou terapii na základě endotypu onemocnění a dostupných biomarkerů. Nová upstream biologika, zejména anti-TSLP terapie, dále rozšiřují spektrum pacientů, kteří mohou z biologické léčby profitovat. Pro klinickou praxi je klíčové důsledné hodnocení fenotypu a endotypu, pravidelné sledování léčebné odpovědi a úzká spolupráce mezi specializovanými centry a ambulantními lékaři. Biologická léčba tak představuje nejen významný terapeutický pokrok, ale také model personalizované medicíny, který je v souladu s vývojem cílené terapie v dalších oborech. PROHLÁŠENÍ AUTORŮ: Prohlášení o původnosti: Publikace byla zpracována s využitím uvedené literatury a nebyla publikována ani zaslána k recenznímu řízení do jiného média. Střet zájmů: Žádný. Financování: Ne. Registrace v databázích: N/A. Projednání etickou komisí: N/A. LITERATURA 1. Pawankar R, et al. Allergic diseases and asthma: A global public health concern. World Allergy Organ J. 2022;15:100646. 2. Akdis CA, et al. Type 2 immunity in allergy and asthma. Nat Rev Immunol. 2021;21:513-528. 3. Pelaia C, et al. Key role of thymic stromal lymphopoietin in asthma pathogenesis and treatment. Front Allergy. 2025. 4. Kyriakopoulos C, et al. Biologic agents licensed for severe asthma: a systematic review and meta-analysis. Respir Med.2024. 5. Global Initiative for Asthma (GINA). Global Strategy for Asthma Management and Prevention. 2025 update. 6. Long A, Rahmaoui A, Rothman KJ, et al. Incidence of malignancy in patients with moderate-to-severe asthma treated with or without omalizumab. J Allergy Clin Immunol. 2014;134:560-567. 7. Bel EH, et al. Oral glucocorticoid-sparing effect of mepolizumab in eosinophilic asthma. N Engl J Med. 2014;371:1189-1197. 8. Wechsler ME, et al. Mepolizumab for eosinophilic granulomatosis with polyangiitis. N Engl J Med. 2017;376:1921-1932. 9. Fitzgerald JM, et al. Benralizumab for patients with severe asthma and eosinophilia. Lancet. 2016;388:2128-2141. 10. Castro M, et al. Dupilumab efficacy and safety in moderate-to-severe uncontrolled asthma. N Engl J Med.2018;378:2486-2496. 11. Rabe KF, et al. Dupilumab in glucocorticoid-dependent severe asthma. N Engl J Med. 2018;378:2475-2485. 12. Corren J, et al. Tezepelumab in adults with uncontrolled asthma. N Engl J Med. 2017;377:936-946. 13. Menzies-Gow A, et al. Long-term safety and efficacy of tezepelumab in severe uncontrolled asthma. Lancet Respir Med.2023. 14. Panettieri RA Jr, et al. Tezepelumab for severe asthma: one drug targeting multiple disease pathways. J Allergy Clin Immunol Pract. 2024. 15. Agache I, et al. Targeted treatment in asthma – opportunities and challenges. J Allergy Clin Immunol Pract. 2025. 16. Wechsler ME, et al. Efficacy of anti-IL-33 in asthma: early clinical studies. Lancet Respir Med. 2023.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=