Vnitřní lékařství 2025 ROČNÍK 71 8 ISSN 0042-773X (print) / ISSN 1801-7592 (on-line) ČASOPIS ČESKÉ INTERNISTICKÉ SPOLEČNOSTI A SLOVENSKEJ INTERNISTICKEJ SPOLOČNOSTI Indexováno v: EMBASE: Excerpta Medica | SCOPUS | MEDLINE | Index Medicus | Bibliographia medica Čechoslovaca | Bibliographia medica Slovaca | Index Copernicus International | Chemical Abstracts | INIS Atomindex HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus Karcinom pankreatu a diabetes mellitus Imunitně zprostředkovaný diabetes mellitus indukovaný checkpoint inhibitory: kazuistiky a klinický přehled pro internisty Kardio-reno-metabolický syndrom a jeho management v klinické praxi Nevyužitý potenciál inovativní léčby diabetu 2. typu – náklady na zbytné kardiorenální komplikace PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Angioedém jako nežádoucí účinek léčby různými farmaky KAZUISTIKY Akutní jaterní selhání po albendazolu FARMAKOLOGICKÝ PROFIL Mirikizumab v paletě léčiv idiopatických střevních zánětů DOBRÁ RADA Proč může být vhodné u pacientů s chronickým onemocněním ledvin nahradit rosuvastatin atorvastatinen? Spojili jsme síly Interní medicína pro praxi a Vnitřní lékařství pod jednou hlavičkou www.casopisvnitrnilekarstvi.cz
Mg Mg absorpce 3070% bez cukru rozpustný Mg bez laktózy K LÉČBĚ STAVŮ PROVÁZENÝCH NEDOSTATKEM HOŘČÍKU Název přípravku: Magnosolv 365 mg granule pro perorální roztok v sáčku. Složení: jeden sáček o hmotnosti 5,6 g obsahuje: 670 mg lehkého zásaditého uhličitanu hořečnatého (= 169 mg hořčíku), 342 mg lehkého oxidu hořečnatého (= 196 mg hořčíku). Celkový obsah hořčíku je 365 mg, což odpovídá 15 mmol hořečnatých iontů. Indikace: léčba stavů provázených nedostatkem hořčíku, které nevyžadují parenterální substituci, podpůrná léčba u onemocnění koronárních tepen. Dávkování: dávkování se řídí mírou nedostatku hořčíku. Doporučovaná střední denní dávka činí 4,5 mg hořčíku (0,185 mmol) na kg tělesné hmotnosti. Dospělí a dospívající od 14 let: dospělí a dospívající od 14 let užívají 1 sáček rozpuštěný ve 200 ml vody 1x nebo 2x denně. Pediatrická populace: děti ve věku od 10 do 12 let a dospívající ve věku od 12 do 14 let užívají 100 ml až 200 ml roztoku vzniklého po rozpuštění 1 sáčku ve 200 ml vody, a to 1x denně. Děti ve věku od 6 do 9 let užívají 100 ml roztoku vzniklého po rozpuštění 1 sáčku ve 200 ml vody, toto množství může být rozdělené do 2 dávek. Děti do 6 let mohou užívat Magnosolv s přihlédnutím k jejich tělesné hmotnosti, vztažené na obsah hořčíku v přípravku. Způsob podání: Obsah sáčku se rozpustí v 200 ml vody. Výše popsané množství roztoku, které vznikne rozpuštěním obsahu 1 sáčku, se pije v době mezi jídly. Užití před jídlem zlepšuje vstřebávání. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku, na kteroukoli pomocnou látku, akutní renální insuficience v anurické fázi, terminální oligurická fáze chronické renální insuficience, dehydratace, hypermagnezemie. Zvláštní upozornění a opatření pro použití: u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je nutné provádět pravidelné kontroly sérové hladiny hořčíku v krvi kvůli riziku otravy hořčíkem a může být zapotřebí snížit dávku. V případě rozvoje průjmu je nutno snížit dávku přípravku nebo přípravek dočasně vysadit. Tento přípravek obsahuje 212,85 mg draslíku v jednom sáčku. Je nutno vzít v úvahu u pacientů se sníženou funkcí ledvin a u pacientů na dietě s nízkým obsahem draslíku. Interakce: V důsledku tvorby solí, popř. komplexních sloučenin, může dojít ke snížení resorpce železa, tetracyklinů, chlorpromazinu, digoxinu a fluoridu sodného. Tyto látky se proto mají užívat 3 až 4 hodiny před nebo po užití přípravku s obsahem magnezia. Při současné aplikaci kalium šetřících diuretik je třeba zohlednit množství draslíku v přípravku. V tomto případě je vhodné dodržovat dietu s nízkým obsahem draslíku. Fertilita, těhotenství a kojení: tento léčivý přípravek má však být používán během těhotenství pouze tehdy, pokud potenciální přínosy pro matku převažují nad potenciálními riziky, včetně rizik pro plod. Vzhledem k nedostatku údajů o léčbě v období kojení je však u kojící ženy třeba vždy zvážit nutnost podávání. Nežádoucí účinky: řídká stolice nebo průjem, únava po vysokých dávkách nebo dlouhodobém užívání. Uchovávání: uchovávejte při teplotě do 25 ˚C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Dostupné lékové formy a velikosti balení: 30 sáčků. Držitel rozhodnutí o registraci: Viatris Healthcare Limited, Damastown Industrial Park, Mulhuddart, Dublin 15, Dublin, Irsko Registrační číslo: 39/895/92-C. Datum revize textu: 17. 7. 2024. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis a léčivý přípravek je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním léčivého přípravku si přečtete úplnou verzi SPC. Distributor v ČR: MagnaPharm CZ, s.r.o., Karla Engliše 6/3201, 150 00 Praha 5, Česká republika. MAG_25_13_CZ. Datum přípravy: 13.5.2025.
EDITORIAL Hlavní téma – diabetologie | 479 / Vnitř Lék. 2025;71(8):479 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Hlavní téma – diabetologie Vážené dámy a vážení pánové, hlavním tématem aktuálního čísla Vnitřního lékařství je diabetologie. Diabetes mellitus, jeho komplikace, komorbidity, aktuality v léčbě diabetu, včetně využití nových technologií, pravidelně plní stránky řady odborných časopisů. Jde o téma důležité vzhledem k rostoucí prevalenci pacientů, a to nejen z pohledu medicínského, ale též socioekonomického, ale i téma atraktivní, neboť stále přicházejí nové informace jak v diagnostice a monitoraci diabetu, či jeho komplikací, tak po stránce terapeutického ovlivnění. Jsem rád, že vybrané články, které si pro vás připravili odborníci různých specializací, pokračují v tomto duchu a zároveň nabídnou i širší pohled na problémy, se kterými se lékař při péči o diabetiky setkává. Paní docentka Svojtková z Endokrinologického ústavu se ve svém sdělení věnuje endokrinním dysruptorům a jejich možné roli při vývoji různých typů diabetu. Jde o důležité téma, protože endokrinní dysruptory by mohly být jedním z preventabilních rizikových faktorů vzniku a vývoje diabetu. Pokud by se zabránilo jejich působení, mohlo by to mít dopad na narůstající počet diabetiků. Článek kolektivu autorů z několika předních gastroenterologických a onkologických pracovišť ČR shrnuje současné poznatky o vztahu mezi karcinomem pankreatu a diabetem. Zaměřuje se především na vzájemné diagnostické a terapeutické důsledky. Onkologický přesah má i další práce, jejímž tématem je imunitně zprostředkovaný diabetes mellitus indukovaný check point inhibitory. Paní doktorka Tuháčková a pan docent Brož z Interní kliniky FN Motol prezentují případy a klinický pohled na problematiku, se kterou se díky narůstajícím indikacím check point inhibitorů u onkologicky nemocných budeme setkávat stále častěji. Teprve nedávno byla definována koncepce kardio-reno-metabolického syndromu propojující metabolické, renální a kardiovaskulární onemocnění u jedinců s obezitou a diabetem. Doktor Šatný ze 3. interní kliniky VFN v Praze zdůrazňuje komplexní, multidisciplinární a personalizovaný přístup k pacientům s tímto syndromem, který je pro zlepšení jejich prognózy klíčový. Autorem posledního sdělení věnovaného diabetologii je MUDr. Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment. Přináší spolu s dalšími autory farmakoekonomický pohled na ne zcela využitý potenciál inovativní léčby diabetu 2. typu. Analýza pacientských administrativních dat zdravotních pojišťoven ukazuje na velmi nízkou penetraci moderních léků (GLP-1 agonistů a SGLT2 inhibitorů) s prokazatelnou evidencí na snižování kardiorenálního rizika u různých skupin ohrožených diabetických pacientů. Článek také vyčísluje, kolik prostředků tím systém zdravotního pojištění každoročně ztrácí. Věřím, že výčet výše uvedených publikací na téma diabetologie zaujal vaši pozornost a také, že i další příspěvky aktuální verze Vnitřního lékařství přinesou zajímavé informace pro vaši klinickou praxi. Přeji vám ničím nerušené čtení, s pozdravem prof. MUDr. David Karásek, Ph.D. www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Vnitřní lékařství
480 | www.casopisvnitrnilekarstvi.cz VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ OBSAH článek v e-verzi Obsah EDITORIAL / EDITORIAL Hlavní téma – diabetologie Main topic – diabetology DavidKarásek-- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- ------------------- 497 HLAVNÍ TÉMA / MAIN TOPIC Endokrinní disruptory a diabetes mellitus Endocrine disruptors and diabetes mellitus MichaelaSvojtková,LucieKolátorová,JanaVítků- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 484 Karcinom pankreatu a diabetes mellitus Pancreatic cancer and diabetes mellitus Jan Křivinka, Petr Dítě, Beatrice Mohelníková Duchoňová, Ondřej Urban, Lumír Kunovský - - - - - - - - ----- 490 Imunitně zprostředkovaný diabetes mellitus indukovaný checkpoint inhibitory: kazuistiky a klinický přehled pro internisty Immune-mediated diabetes mellitus induced by checkpoint inhibitors: case reports and clinical overview for internists Martina Tuháčková, Jan Brož - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ---------------- 498 Kardio-reno-metabolický syndrom a jeho management v klinické praxi Cardio-renal-metabolic syndrome and its management in clinical practice MartinŠatný-----------------------------------------------------502 Nevyužitý potenciál inovativní léčby diabetu 2. typu – náklady na zbytné kardiorenální komplikace Unrealized potential of innovative therapies for type 2 diabetes – the economic burden of preventable cardiorenal complications Tomáš Doležal, Klára Lamblová, Kateřina Chadimová, Barbora Decker, Bohdana Kubešová, Iva Piljarová, Klára Koubková, Michal Kostern, Anastasie Halas - - - - - - - - - - - - - - - - - ---------- 509 PŮVODNÍ PRÁCE / ORIGINAL ARTICLE Fibrilace síní na interním oddělení okresní nemocnice ve Frýdku-Místku v roce 2023 Atrial fibrillation at the internal medicine department of the regional hospital in Frýdek-Místek in 2023 Iveta Ožanová, Tomáš Svoboda, Kamil Zeman Potenciál Glucagon-like peptide-1 receptor agonistov (GLP1a) a Sodium-Glucose Co-transporter-2 inhibítorov (SGLT2i) v liečbe MASLD Potential of Glucagon-like peptide-1 receptor agonists (GLP1a) and Sodium-Glucose Co-transporter-2 inhibitors (SGLT2i) in the treatment of MASLD Anna Török Zapletalová, Boris Focko, Martin Jozef Péč, Daniel Ján Havaj, Ľubomír Skladaný, Emil Martinka, Peter Galajda PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY / REVIEW ARTICLES Angioedém jako nežádoucí účinek léčby různými farmaky Angioedema as an adverse effect of treatment with various drugs Jan Baroš, Roman Hakl, Sáva Pešák, Zita Chovancová - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - ------------ 517 Súčasné trendy vo farmakoterapii nadhmotnosti a obezity Current trends in pharmacotherapy of overweight and obesity Anna Ürgeová, Miriam Kozárová
| 481 www.casopisvnitrnilekarstvi.cz VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ OBSAH
482 | www.casopisvnitrnilekarstvi.cz VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ OBSAH KAZUISTIKY / CASE REPORTS Akutní jaterní selhání po albendazolu Acute liver failure after unprofessional indication for albendazole HelenaLaurinová-- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- ------------------- 525 Podezření na pellagru u pacienta léčeného azathioprinem pro Crohnovu chorobu Suspected pellagra in a patient treated with azathioprine for Crohn’s disease Pavel Polák, Michal Řiháček, Andrea Wagnerová, Alexandr Trunečka, Petra Adamczyk, Dalibor Váhala FARMAKOLOGICKÝ PROFIL / PHARMACOLOGICAL PROFILE Mirikizumab v paletě léčiv idiopatických střevních zánětů Mirikizumab in the therapeutic portfolio for inflammatory bowel diseases JanŠťovíček-- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -------------------- 530 DOBRÁ RADA / GOOD ADVICE Proč může být vhodné u pacientů s chronickým onemocněním ledvin nahradit rosuvastatin atorvastatinen? Why might it be appropriate to replace rosuvastatin with atorvastatin in patients with chronic kidney disease? KryštofRückl-- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- -- ------------------- 535 Nejčastější chyby v managementu hypertenze Léčba hyperurikemie Nové terapeutické možnosti a principy léčby obstrukčních plicních nemocí Ambulantní léčba arytmií Technologie a DM 2. typu Specifika léčby hypertenze u žen a mužů Klinika a léčba onemocnění aorty – guidelines ESC Krevní tlak a energetické nápoje … a mnoho dalšího ▼ VYJDE V ÚNORU 2026 1 Připravujeme do Vnitřního lékařsví
ale kde a jak? Super, už mám předplaceno. A dostala jsem navíc: 20% slevu na kongresy* 8× časopis Vnitřní lékařství tematická supplementa přístup do archivu praktických tabulek ČASOPIS Vnitřní lékařství OBJEDNÁVEJTE: www.casopisvnitrnilekarstvi.cz predplatne@solen.cz * platí pro kongresy uvedené v seznamu CENA PŘEDPLATNÉHO 20% SLEVA NA ROK 2026 Pouze při objednání do 15. 12. 2025 1 950 Kč 1 560 Kč
HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus 484 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz https://doi.org/10.36290/vnl.2025.088 Endokrinní disruptory a diabetes mellitus Michaela Svojtková, Lucie Kolátorová, Jana Vítků Endokrinologický ústav, Oddělení steroidů a proteofaktorů, Praha Výskyt diabetes mellitus všech typů v posledních letech stoupá. Současně s tím se zvyšují počty antropogenních chemikálií v prostředí, které jsou schopné ovlivňovat endokrinní systém. Tyto látky jsou nazývány endokrinní disruptory (ED) a jejich vlivy na endokrinně aktivní orgány jsou intenzivně studovány. Vztah mezi ED a diabetes mellitus je aktuálním tématem výzkumu. Tento přehled prezentuje současný stav poznání o úloze ED u jednotlivých typů diabetu a možným pozdním následkům jejich expozice během vývoje. Krátce se věnuje také základnímu přehledu o endokrinních disruptorech, aktuálnímu stavu legislativy a možnostem prevence expozice ED. Klíčová slova: bisfenoly, diabetes mellitus, endokrinní disruptory, ftaláty, parabeny, pozdní následky. Endocrine disruptors and diabetes mellitus The incidence of diabetes mellitus of all types has been increasing in recent years. At the same time, the number of anthropogenic chemicals in the environment that can influence the endocrine system is increasing. These substances are called endocrine disruptors (EDs) and their effects on endocrine-active organs are intensively studied. The relationship between ED and diabetes mellitus is a current topic of research. This review presents the current state of knowledge about the role of ED in all types of diabetes and the possible late consequences of their exposure during development. It also briefly discusses a basic overview of endocrine disruptors, the current state of legislation and the possibilities for preventing ED exposure. Key words: bisphenols, diabetes mellitus, endocrine disruptors, late effects, parabens, phthalates. Úvod Současný technický a průmyslový rozvoj s sebou kromě nesporných výhod nese také řadu problémů, které mimo jiné vedou ke zvýšení výskytu hormonálních, metabolických a endokrinních onemocnění. Stoupá prevalence obezity, diabetu 2. typu, nádorů spojených s endokrinním systémem, jako jsou karcinomy prsu, endometria, ovarií, prostaty, varlat i štítné žlázy a klesá plodnost mužů i žen. Tato onemocnění jsou spojována se zvyšujícím se znečištěním a výskytem chemických látek, které se dostávají do životního prostředí a potravního řetězce lidskou činností (1). O většině těchto látek se původně předpokládalo, že nemají žádnou, či jen velmi malou biologickou toxicitu nebo benefit jejich použití převažoval nad možnými biologickými a environmentálními následky. Dnes jsou tyto látky běžnou součástí každodenního života, nachází se např. ve vzduchu, vodě, půdě, potravinách, elektronice či plastech. Nejnovější poznatky ukazují, že mnoho z nich má schopnost zasahovat do endokrinního systému, tyto látky se souhrnně nazývají endokrinní disruptory (ED). Postupně přibývají důkazy o jejich negativních vlivech jak na živočichy, tak na lidský organismus (1, 2). Lidé jsou vystaveni vlivu ED ve svém každodenním životě a není možné zcela zabránit jejich působení. Hlavními cestami, jimiž se ED dostávají do organismu, jsou příjem potravy a tekutin, inhalace a absorpce přes kůži (3, 4). ED mohou ovlivňovat biosyntézu hormonů, jejich účinky na genomové i negenomové úrovni, řídicí mechanismy a v neposlední řadě mohou mít i epigenetické projevy. V důsledku toho mohou zasahovat i do vývoje v dalších generacích (3). Pojem endokrinní disruptor byl poprvé definován v roce 1991 na konferenci ve Wingspreadu v USA. Od této doby došlo k výraznému rozšíření poznatků týkajících se účinků ED na lidský organismus. V návaznosti na mnoho studií dokumentujících negativní účinky ED na lidské zdraví byly mezinárodní autority nuceny zavést stále se rozšiřující legislativní opatření. V rámci Evropské Unie je hlavní hnací silou upravující legislativu environmentálních kontaminantů European Chemicals Agency (ECHA). Zabývá se monitorováním aktuálních poznatků z této oblasti a zaváděním nových právních předpisů a opatření EU v oblasti MUDr. Michaela Svojtková, Ph.D. Endokrinologický ústav, Praha msvojtkova@endo.cz Cit. zkr: Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 Článek přijat redakcí: 3. 9. 2025 Článek přijat po recenzích: 15. 10. 2025
HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus | 485 / Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz chemických látek ve prospěch lidského zdraví a životního prostředí. Ve Spojených státech amerických je hlavním regulačním orgánem Environmental Protection Agency (EPA). V roce 2007 vstoupila v platnost směrnice REACH (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals), která zjednodušuje a zlepšuje dřívější legislativní rámec pro chemické látky v Evropské unii a činí průmysl odpovědným za stanovení a vyhodnocení rizik chemikálií a ukládá mu povinnost, aby uživatelům poskytl informace o látkách, které vzbuzují mimořádné obavy. Na kandidátské listině látek vzbuzujících mimořádné obavy figuruje dle ECHA aktuálně 250 chemikálií. Na seznam jsou látky průběžně přidávány, naposledy přibyly tři nové 25. 6. 2025. Dvě nově přidané látky (1,1,1,3,5,5,5-heptamethyl-3-[(trimethylsilyl)oxy]trisiloxan a decamethyltetrasiloxan) jsou velmi perzistentní a bioakumulativní. Používají se například v kosmetice, výrobcích osobní péče a v automobilových produktech. Třetí látka (reactive brown 51) je toxická pro reprodukci a používá se v textilních přípravcích a barvivech (5). Obecné vlastnosti endokrinních disruptorů Endokrinním disruptorem je látka, která jakýmkoliv způsobem ovlivňuje endokrinní systém. Přesná definice podle Environmental Protection Agency (EPA) definuje ED jako exogenní látku, která zasahuje do syntézy, sekrece, transportu, vazby, akce nebo eliminace přirozených hormonů zodpovědných za udržování homeostázy, reprodukci, vývoj a/nebo chování. Dnes pod tento pojem spadá několik tisíc látek. Podobně jako hormony mohou ED účinkovat ve velice malém množství (1). Během více než třiceti let se objevily i další možné definice např. bližší široké veřejnosti, tato však ED charakterizuje asi nejkomplexněji. V životním prostředí se vyskytuje souběžně velké množství ED. Lidský organismus proto není vystaven působení jen jedné chemikálie, ale spíše koktejlu různých látek, které mohou v těle člověka vykazovat aditivní nebo dokonce synergické účinky. Mnohé z disruptorů jsou velmi perzistentní, akumulují se v potravním řetězci a také v lidském organismu, zejména v tukové tkáni. Jiné ED se naopak rychle rozkládají, a mohou tak působit jen po omezenou dobu. Důležitý v případě disruptorů je věk v době expozice. Vystavení se působení ED v dospělosti může mít zcela odlišné důsledky než expozice během vývoje. U dospělých je zpravidla potřeba vyšší hladina ED pro toxické působení na organismus. Naopak během vývoje organismu stačí nízká dávka po kratší dobu, která může mít trvalé následky až do dospělosti, kdy už ED v těle přítomen být nemusí (3). Zvláště citlivá jsou vývojová období intrauterinní a pubertální. Většina ED jsou lipofilní povahy a mohou se akumulovat v tukové tkáni. Další nebezpečnou vlastností těchto látek je již výše zmíněný aditivní i synergický efekt (4). Nejznámějšími látkami, které zasahují do endokrinního systému, jsou bisfenoly (především bisfenol A – BPA), polychlorované bifenyly (PCB), dioxiny, ftalátové estery, fytoestrogeny, parabeny a většina pesticidů, herbicidů a insekticidů (2). Vybrané skupiny ED Bisfenoly Jedním z nejrozšířenějších a nejvíce v současnosti diskutovaných ED je bisfenol A (BPA). Je obsažen v polykarbonátových plastech (v ostatních plastech nikoliv), dále pak např. v epoxidových pryskyřicích, kterými bývá potažen vnitřek plechových nádob, v dentálních výplních či ve stvrzenkách z pokladen (6). BPA byl původně vyvinut jako syntetický estrogen pro lékařské účely. Až později začal být používán jako stavební kámen při výrobě plastových hmot, ze kterých se uvolňuje především se vzrůstající teplotou a změnami pH. Kromě dobře známých estrogenních vlastností spojenovaných s problémy s plodností se BPA váže na estrogenem příbuzný receptor-γ, hraje roli v rozvoji syndromu polycystických ovarií na několika úrovních v rámci metabolismu testosteronu, dále interferuje s dráhami hormonů štítné žlázy a ovlivňuje regulační procesy v metabolismu a kontrole funkce adipocytů. Vazby na receptory byly pozorovány již při malých koncentracích srovnatelných s koncentracemi endogenních hormonů (6). V souvislosti s objevením negativních účinků BPA bylo jeho používání redukováno, a to obzvláště u plastových výrobků určených pro kojence a děti („BPA free plasty“). V prosinci 2024 Evropská komise zakázala použití BPA v obalech, které přicházejí do styku s potravinami či nápoji. Zákaz se týká například povrchové úpravy kovových plechovek, opakovaně použitelných plastových lahví na nápoje, chladicích zařízení na vodu a dalšího kuchyňského nádobí. Tento zákaz zahrnuje také alternativní bisfenoly, které v současnosti bývají náhražkou BPA, ale u kterých se také postupně prokazují negativní účinky (7). U většiny produktů je stanovena osmnáctiměsíční doba pro postupné stažení z trhu, aby měl průmysl čas se přizpůsobit a předešlo se narušení potravinového řetězce a budou poskytnuty pouze velmi omezené výjimky pro používání bisfenolů tam, kde neexistují žádné alternativy (8). Ftaláty Ftaláty jsou skupinou chemikálií, které se používají ke zlepšení pružnosti, ohebnosti a elasticity plastových výrobků, jsou známé pod označením plastifikátory nebo také změkčovadla plastů. Často se používají ke změkčování polyvinylchloridu (PVC), který se používá k výrobě široké palety spotřebních produktů (hračky, oblečení, obuv, sportovní a rekreační vybavení atd.). Z těchto výrobků se ftaláty bohužel snadno uvolňují. Nízkomolekulární ftaláty jsou přidávány do mnoha kosmetických produktů, jako jsou například laky na nehty, aerosolové rozprašovače (deodoranty, laky a tužidla na vlasy), gely na vlasy a mnohé další. Vysokomolekulární ftaláty se používají především ve výrobě PVC plastů používaných například jako podlahové krytiny, zdravotnické potřeby, potravinové obaly a další (4). Z důvodu značné toxicity bylo používání vybraných ftalátů v některých spotřebitelských produktech zakázáno (především výrobky pro děti a kosmetické výrobky). Jako méně toxická náhrada zakázaných ftalátů byla v roce 2022 na trh uvedena kyselina 1,2-cyklohexandikarboxylová (DINCH), jejíž negativní účinky na lidský organismus jsou nicméně zdrojem mnoha diskuzí (9). Expozice ftalátům je v literatuře spojena s rozvojem metabolických onemocnění, jako jsou obezita a diabetes mellitus 2. typu (DM 2), kardiovaskulárních onemocnění a také s poruchami reprodukčních funkcí (3). Parabeny Parabeny jsou široce používané jako antimikrobiální látky a konzervanty především v kosmetických a farmaceutických produktech.
HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus 486 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Po zjištění jejich estrogenních účinků byly zařazeny na seznam ED a Evropská unie povolila jejich používání pouze v omezeném množství (10). V lidském těle jsou parabeny metabolizovány a konečně vylučovány do moči. V těle se tedy parabeny neakumulují až na výjimku kontinuální dermální aplikace, kdy se parabeny hromadí v pokožce (10). V souvislosti s expozicí parabenům byly publikovány zprávy o snížení množství a kvality spermií, o uterotrofních účincích a dále také o podpoře adipogeneze a ukládání tuků. Dále je také diskutován jejich možný vliv na štítnou žlázu a také vztah mezi parabeny a markery oxidačního stresu. Fytoestrogeny Fytoestrogeny jsou látky rostlinného původu a jejich metabolity, které mají schopnost vyvolat v organismu účinky typické pro endogenní estrogeny. Mezi nejaktivnější fytoestrogeny patří isoflavonoidy, přírodní látky vyskytující se ve značném množství v sóje. Během posledních desetiletí se v souvislosti s trendy zdravého životního stylu vegetariánstvím a veganstvím staly sójové produkty běžnou součástí potravin po celém světě. Další oblastí, kde sója našla uplatnění, jsou náhražky kravského mléka, a to také v oblasti kojenecké výživy (4). V souvislosti se zvyšující se konzumací fytoestrogenů začalo, mimo jejich nesporné pozitivní účinky, narůstat také množství poznatků o jejich roli jako ED. Endokrinní disrupce fytoestrogeny je velmi dobře dokumentována u zvířat (11), narůstají také poznatky o disrupci u lidí. U mladých žen vyživovaných v dětství sójovou kojeneckou výživou byly zjištěny poruchy menstruačního cyklu v dospělosti. U synů vegetariánek, které měly vysoké plazmatické hladiny isoflavonoidů během těhotenství, byla pozorována zvýšená incidence výskytu hypospadie (4). Diabetes mellitus 1. typu a endokrinní disruptory Diabetes mellitus 1. typu (DM 1) je způsoben autoimunitním procesem, který zničí inzulin produkující beta buňky pankreatu. Narůstající incidence DM 1 u dětí celosvětově zůstává nevysvětlena. Existuje řada důkazů o úloze ED v rozvoji diabetes mellitus 2. typu (DM 2) a zároveň o jejich roli v rozvoji autoimunitních onemocnění. Tyto poznatky vedou k hypotéze o možné roli ED také v rozvoji DM 1. Hypotéza je podporována daty z epidemiologických studií, jasné důkazy nicméně chybí (12). Na experimentálním modelu neobézních diabetických myší bylo zjištěno, že dlouhodobá expozice BPA akcentuje inzulitidu, a také že expozice BPA v těhotenství a během laktace vede k akceleraci rozvoje diabetu u potomků (13). Výsledky zmíněných experimentů podporují hypotézu o vlivu BPA na rozvoj DM 1. V návaznosti na tuto hypotézu byla zpracována řada epidemiologických studií, které asociaci mezi BPA a DM1 prokázaly (14). Dále byla provedena celá řada kvalitních rešerší a metaanalýz s podobným závěrem (15). Poslední metaanalýza z roku 2024 uvádí, že na základě dat shromážděných a extrahovaných ze studií na lidech i zvířatech, které jsou hodnoceny podle škál kvality jako vysoce kvalitní, byla zjištěna souvislost mezi DM 1 a některými ED, jako je BPA, bisfenol S (BPS), perzistentní organické polutanty (POP), ftaláty a dioxiny. Dále však konstatuje, že na základě těchto závěrů lze korelaci odůvodnit, ale je nutné provést další studie zaměřené především na lidskou populaci, k lepšímu pochopení patofyziologického mechanismu zapojeného do této souvislosti (16). Na tomto místě je potřeba připomenout, že korelace neznamená prokázání kauzality. Při uvažování o vlivu ED je vždy nutné vzít v úvahu načasování účinku, kdy se pak efekt zásadně liší, dále délku expozice, velikost dávky a také fakt, že ED působí jako směsi látek, jejichž účinek se navzájem ovlivňuje, což celý průkaz znesnadňuje. Diabetes mellitus 2. typu a endokrinní disruptory Genetická predispozice a faktory zevního prostředí jako nadměrný příjem potravy a sedavý způsob života hrají klíčovou roli v etiologii DM 2. V poslední době se ukazuje, že mezi vlivy zevního prostředí je potřeba také začít počítat expozici ED (17). I když extrapolace výsledků experimentálních modelů do humánní medicíny není jednoduše možná a může být nebezpečná, přináší tyto studie množství důležitých poznatků. Experimentálně bylo dokázáno, že celá řada perzistentních nebo netěkavých organických látek znečišťujících životní prostředí může představovat další rizikové faktory DM 2, a to působením na třech úrovních: na rozvoj inzulinové rezistence, obezitu a/nebo ovlivněním funkce beta buněk. V experimentálním modelu bylo prokázáno, že BPA v nízkých koncentracích indukuje rychlé negenomové změny ovlivněním vápníkových kanálů v Langerhansových buňkách pankreatu. Stejný účinek byl prokázán pro BPS, což dokládá aktuálnost požadavku na sledování nejen vlivu BPA, ale i alternativních bisfenolů (3). K průkazu úlohy ED v rozvoji diabetu přispívají jak epidemiologické studie na lidské populaci, tak experimentální studie na zvířecích modelech, které ukázaly, že existuje silná asociace mezi diabetem a expozicí běžným ED, zejména u organických polutantů. Limitací těchto studií je však fakt, že analyzovaly většinou pouze jeden ED, nikoli směs ED, kterým je soudobá populace denně vystavena. Tento fakt znesnadňuje prokázání či vyvrácení hypotéz o úloze ED v narůstající prevalenci DM 2, a může být také důvodem, proč některé studie tento vztah neprokázaly (3, 4, 17). Při zvažování vlivu ED na rozvoj diabetu se ukazuje zajímavá hypotéza, která počítá nejen s přímým vlivem ED na jedince, ale také s jejich účinkem na metabolismus střevních bakterií. Role střevního mikrobiomu v rozvoji diabetu je široce diskutována a postupně přibývá důkazů, které jeho roli potvrzují. Objevují se práce, které ukazují na změny střevního mikrobiomu vyvolané ED. Na experimentálním modelu bylo prokázáno, že BPA a vysokotuková/vysokosacharidová dieta mají stejný efekt na změny střevních bakterií u myší (18). Změny v mikrobiomu vyvolané jednotlivými ED v experimentech jsou obtížně přenositelné na člověka, nicméně vzhledem ke vzrůstající prevalenci diabetu by i tento aspekt mohl hrát důležitou roli. Je tedy potřeba zvažovat nejen dobu expozice, vliv synergie a antagonistického působení ED, ale i individuální vliv na střevní mikrobiom, který je u každého unikátní. Dalším zvažovaným mechanismem, jakým mohou ED přispívat k rozvoji DM2, je vyvolání mitochondriální dysfunkce – charakterizované narušením mitochondriálního elektronového transportního řetězce, dysregulací vápenatých iontů (Ca2+), nadprodukcí reaktivních forem kyslíku (ROS) a iniciací signálních drah souvisejících s mitochondriální apoptózou. Mitochondrie hrají klíčovou roli v tvorbě buněčné energie a jakékoli poškození těchto organel může zvýšit náchylnost k diabetu.
HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus | 487 / Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Jejich poškození ED by proto mohlo být dalším dílkem v komplexním působení ED v rozvoji DM2 (19). Obezita a endokrinní disruptory Role ED v metabolických poruchách a obezitě je tématem velmi aktuálním. Většina poznatků prozatím vychází hlavně ze studií na zvířatech. Ty naznačují, že vystavení se určitým ED během kritických období ve vývoji organismu může vést k narušení lipidového metabolismu, podporovat akumulaci tuků a narušovat procesy, jako je adipogeneze. Pro tuto podskupinu ED se vžil pojem obezogeny. Kromě již zmíněných účinků na lipidový metabolismus mohou ovlivňovat počet kalorií spálených při klidovém metabolismu a zasahovat do regulačních mechanismů, které ovlivňují chuť k jídlu a sytost. V modelech s buněčnými liniemi, lidskými mezenchymálními buňkami a u hlodavců existuje dostatek důkazů, které ukazují, že obezogeny mohou cílit na klíčové molekuly procesu diferenciace směrem k adipocytům, jako jsou transkripční faktory, které regulují počáteční fáze diferenciace (C/BP β a C/EBP δ) nebo proteiny sekundární fáze, jako je PPAR γ ((Peroxisome Proliferator-Activated Receptor) (20). Přibývá také důkazů o významu ED v programování obezity v raném věku. Typickým a nejdéle známým obezogenem je tributyltin, který se využívá jako fungicid a také jako součást přípravků k impregnaci dřeva. Podle současných výzkumů by mohly jako obezogeny kromě tributyltinu a BPA působit také ftaláty (21). Doposud však neexistuje dostatek vědeckých důkazů, které by tuto souvislost mezi ED a rozvojem obezity prokázaly. Je nutné podrobněji porozumět složitosti mechanismů zapojených do diferenciace tukových buněk a vlivu endokrinních stresorů na adipogenezi a etiologii obezity (20). Gestační diabetes (GDM) a endokrinní disruptory Na přelomu druhého a třetího trimestru těhotenství dochází vlivem zvyšující se sekrece těhotenských hormonů (progesteron, estrogen, humánní placentární laktogen, prolaktin, kortikoliberin, kortizol) a dalších látek produkovaných placentou (TNF-alfa, leptin) k nárůstu inzulinové rezistence, která je kompenzována nárůstem sekrece inzulinu. U geneticky predisponovaných žen je sekrece inzulinu nedostatečná a dochází k rozvoji GDM (3). Nárůst výskytu GDM v posledních desetiletích, zvyšující se používání antropogenních látek ovlivňujících endokrinní systém a důkazy o jejich úloze v rozvoji DM 2 vedly k hypotéze, že na vzrůstajícím výskytu GDM by mohly mít ED podíl (22). Tuto hypotézu se snažila ověřit řada prací, které jsou shrnuty v jedné z posledních metaanalýz, která zahrnuje 25 prací s 23 796 účastnicemi. Z této metaanalýzy vyplývá, že riziko GDM souvisí s expozicí polychlorovaným bifenolům, polybromovaným dietyleterům, ftalátům a perfluoralkylovaným látkám. Pro ověření potenciální kauzality a biologických mechanismů jsou však zapotřebí další rozsáhlé epidemiologické výzkumy a experimentální modely (23). Endokrinní disruptory v těhotenství, vliv na plod a rizika rozvoje DM v dospělosti Výsledky na experimentálních modelech ukázaly, že změna výživy během těhotenství přímo ovlivňuje naprogramování metabolicky aktivních tkání a přispívá k rozvoji diabetu u potomků. Kromě těchto nutričních změn bylo v experimentálních modelech také zjištěno, že expozice ED in utero může ovlivnit glukózový metabolismus v dospělosti (17, 22). Přibývají epidemiologické studie a jejich metaanalýzy dlouhodobě sledující expozici ED ve vztahu k rozvoji diabetu během života. V prospektivních studiích s měřením expozice in utero a v průřezových studiích u dospělých bylo prokázáno, že ED narušují signální dráhy začínající u PPAR, estrogenních receptorů a receptorů hormonů štítné žlázy, mimo jiné metabolické signální dráhy. Kromě toho mohou ED vyvolat maladaptivní tzv. šetrný fenotyp, který zvyšuje kardiometabolické riziko v pozdějším životě. Nové údaje potvrzují předchozí důkazy o souvislosti mezi prenatální expozicí BPA a dětskou obezitou a naznačují souvislosti mezi prenatální expozicí ftaláty s dětskou obezitou (24). Prevence nepříznivého účinku ED Soudobý svět je prosycen směsí mnoha chemických látek, které se z průmyslové výroby uvolňují do životního prostředí. Kromě omezení pohybu v nejvíce znečištěných oblastech se můžeme ED alespoň částečně vyvarovat dodržováním několika základních doporučení, která jsou důležitá zejména v těhotenství. Je vhodné se vyvarovat ohřívání jídla v plastových nádobách např. v mikrovlnné troubě, konzumaci horkých nápojů z plastových kelímků či lahví, které byly vystaveny delší dobu slunečnímu záření či vysoké teplotě, alkoholickým nápojům skladovaným v plastu či plastovým víčkům na papírové kelímky „to go“. Dále je vhodné se vyhnout konzumaci slazených nápojů, energetických nápojů či piva v plechovkách a také konzumaci a především ohřívání potravin v konzervách. Expozici ED se dá také vyvarovat důkladným prohlížením plastových obalů. Je dobré se vyhýbat recyklovaným lahvím se značkou recyklace a číslem 3 V (PVC – obsahuje ftaláty), 6 PS (polystyren – obsahuje bromové zpomalovače hoření, benzen, styren, butadien) a 7 O (ostatní plasty, spadají sem mimo jiné polykarbonáty obsahující BPA). V dnešní době nám projde rukama velké množství pokladních účtenek obsahujících BPA či alternativní bisfenoly, které mohou do lidského těla penetrovat jednak transdermálně, a dále také při kontaktu exponovaných rukou s ústy či potravou do nich vkládanou. I zde platí pravidlo mytí rukou. Je důležité mít ovšem na paměti, že také mýdla a jiné detergenty mohou obsahovat ED, jako jsou například parabeny, které naopak ještě urychlují transdermální penetraci BPA. Na trhu dnes existuje široké portfolio tzv. paraben free kosmetiky, která je bez problémů dostupná. Parabeny se mohou vyskytovat také v mnoha farmaceutických produktech, je vždy vhodné číst složení přípravků či se informovat v lékárnách. Byly publikovány také studie a testy dokumentující výskyt ED v mnoha druzích žvýkaček, během těhotenství je tedy vhodné se jim vyhnout. Z nových PVC podlah, hraček, sportovních a rekreačních produktů, pláštěnek či interiérů automobilů se mohou uvolňovat ftaláty, a to především při zvýšené teplotě (v létě), dostatečné odvětrání expozici ftalátům zmírní. Obecně je dobré nekupovat plasty, které voní či zapáchají (3, 4). Závěr Množství poznatků z experimentálních modelů, které sledují vliv ED na rozvoj diabetu, nám ukazuje, že tyto látky z vnějšího prostředí mohou
HLAVNÍ TÉMA Endokrinní disruptory a diabetes mellitus 488 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(8):484-488 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz být spoluzodpovědné za narůstající prevalenci diabetu. Experimentální modely bohužel nedokáží nasimulovat širokou paletu možných situací, ve kterých jsme ED vystaveni. Jedná se především o rozdíly v době expozice a směsném působení různých ED v různých koncentracích, kdy každá situace je unikátní s jedinečnou směsí exogenních látek. Zmíněná fakta znesnadňují přenos výsledků experimentálních studií do humánní medicíny a vyžadují značnou opatrnost při jejich interpretaci. V posledních letech přibývá však důkazů o roli ED v rozvoji všech typů diabetu, a to nejen přímo, ale také prostřednictvím ovlivnění metabolismu střevního mikrobiomu, což přesné odhalení role ED dále komplikuje a otevírá další nezodpovězené otázky, přestože na ty předchozí ještě není jednoznačná odpověď. Nicméně pouze komplexní propojení hlavních faktorů hrajících roli v rozvoji diabetu a vlivů zevního prostředí, které k němu přispívají, jako je střevní mikrobiom a ED, může dát ucelený pohled na vzrůstající prevalenci diabetu všech typů a pokusit se ji objasnit. Přes snahu světových organizací a následné legislativy zamoření naší planety stále stoupá vinou antropogenních látek, produkovaných v tisících tun. Tento článek je věnován prof. Luboslavu Stárkovi k letošním nedožitým devadesátým pátým narozeninám. Pan profesor nás k problematice endokrinních disruptorů přivedl a zamýšlel se nad otázkou endokrinních disruptorů i z historického pohledu, kladl si otázku: „Zda endokrinní disruptory nebudou mít pro naši civilizaci stejnou úlohu jako olověná vodovodní potrubí, která jsou jako příčina hromadné intoxikace olovem pokládána za jeden z faktorů úpadku Římské říše?“ PROHLÁŠENÍ AUTORŮ: Prohlášení o původnosti: Publikace byla zpracována s využitím uvedené literatury a nebyla publikována ani zaslána k recenznímu řízení do jiného média. Střet zájmů: Žádný. Financování: Práce byla podpořena projektem MZ ČR – RVO (Endokrinologický ČR – RVO, 00023761). Poděkování: N/A. Registrace v databázích: N/A. Projednání etickou komisí: N/A. LITERATURA 1. Diamanti-Kandarakis E, Bourguignon JP, et al. Endocrine-disrupting chemicals: an Endocrine Society scientific statement. Endocr rev. 2009;30:293-342 2. Bergman Å, Heindel JJ, Jobling S, et al. State of the science of endocrine disrupting chemicals 2012: an assessment of the state of the science of endocrine disruptors prepared by a group of experts for the United Nations Environment Programme and World Health Organization. World Health Organization 2013. 3. Dušková M, Kolátorová L, Stárka L. Endokrinní disruptory a diabetes mellitus. In Kvapil: Diabetologie 2018, Triton, Praha 2018:169-181. 4. Kolátorová L, Vítků J, Dušková M, Stárka L. Endokrinní disruptory. DMEV 2018;21(2):120-127. 5. https://echa.europa.eu/cs/home 6. Welshons WV, Nagel SC, vom Saal FS. Large effects from small exposures. III. Endocrine mechanisms mediating effects of bisphenol A at levels of human exposure. Endocrinology. 2006;147:S56-69. 7. Eladak S, Grisin T, Moison D, et al. A new chapter in the bisphenol A story: bisphenol S and bisphenol F are not safe alternatives to this compound. Fertil Steril. 2015;103(1):11-21. 8. European Commission. Commission adopts ban of Bisphenol A in food contact materials [Internet]. DirectorateGeneral for Health and Food Safety; 2024 Dec 19 [cited 2025924]. Available from: https://food.ec.europa.eu/food-safety-news-0/commission-adopts-ban- -bisphenol-food-contact-materials-2024-12-19 9. Saad N, Bereketoglu C, Pradhan A. Di(isononyl) cyclohexane-1,2-dicarboxylate (DINCH) alters transcriptional profiles, lipid metabolism and behavior in zebrafish larvae. Heliyon. 2021;7(9):e07951. 10. Bledzka D, Gromadzinska J, Wasowicz W. Parabens. From environmental studies to human health. Environ Int. 2014;67:27-42. 11. Jefferson WN, Padilla-Banks E, Newbold RR. Adverse effects on female development and reproduction in CD-1 mice following neonatal exposure to the phytoestrogen genistein at environmentally relevant doses. Biol Reprod. 2005;73:798-806. 12. Howard SG, Lee DH. What is the role of human contamination by environmental chemicals in the development of type 1 diabetes? J Epidemiol Community Health 2012; 66(6):479-81. 13. Bodin J, Bølling AK, Becher R, et al. Transmaternal bisphenol A exposure accelerates diabetes type 1 development in NOD mice. Toxicol Sci 2014; 137(2):311-23. 14. Dufour P, Pirard C, Lebrethon MC, et al. Associations between endocrine disruptor contamination and thyroid hormone homeostasis in Belgian type 1 diabetic children. Int Arch Occup Environ Health. 2023;96(6):869-881. 15. Predieri B, Bruzzi P, Bigi E, et al. Endocrine Disrupting Chemicals and Type 1 Diabetes. Int J Mol Sci. 2020;21(8):2937. 16. Keskesiadou GN, Tsokkou S, Konstantinidis I, et al. Endocrine-Disrupting Chemicals and the Development of Diabetes Mellitus Type 1: A 5-Year Systematic Review. Int J Mol Sci. 2024;25(18):10111. 17. Chevalier N, Fénichel P. Endocrine disruptors: new players in the pathophysiology of type 2 diabetes? Diabetes Metab. 2015;41(2):107-15. 18. Velmurugan G, Ramprasath T, Gilles M, et al. Gut Microbiota, Endocrine-Disrupting Chemicals, and the Diabetes Epidemic. Trends Endocrinol Metab 2017;28(8):612-625. 19. He K, Chen R, Xu S, et al. Environmental endocrine disruptor-induced mitochondrial dysfunction: a potential mechanism underlying diabetes and its complications. Front Endocrinol (Lausanne). 2024;15;15:1422752. 20. González-Casanova JE, Pertuz-Cruz SL, Caicedo-Ortega NH, et al. Adipogenesis Regulation and Endocrine Disruptors: Emerging Insights in Obesity. Biomed Res Int. 2020;2020:7453786. 21. Dalamaga M, Kounatidis D, Tsilingiris D, et al. The Role of Endocrine Disruptors Bisphenols and Phthalates in Obesity: Current Evidence, Perspectives and Controversies. Int J Mol Sci. 2024;25(1):675. 22. Alonso-Magdalena P, Vieira E, Soriano S, Menes L, et al. Bisphenol A exposure during pregnancy disrupts glucose homeostasis in mothers and adult male offspring. Environ Health Perspect. 2010;118(9):1243-50. 23. Yan D, Jiao Y, Yan H, et al. Endocrine-disrupting chemicals and the risk of gestational diabetes mellitus: a systematic review and meta-analysis. Environ Health. 2022;21(1):53. 24. Kahn LG, Philippat C, Nakayama SF, et al. Endocrine-disrupting chemicals: implications for human health. Lancet Diabetes Endocrinol. 2020;8(8):703-718.
REGISTRAČNÍ POPLATEK při registraci do 30. 11. 2025: 800 Kč při registraci do 23. 1. 2026: 1 000 Kč při registraci od 24. 1. 2026: 1 200 Kč 40% sleva pro lékaře do 35 let 20% sleva pro předplatitele časopisů vydavatelství Solen na rok 2026 Průběžně aktualizovaný program a registrace: www.diabetologiepropraxi.cz Účast bude v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena kredity pro lékaře. ODBORNÝ GARANT prof. MUDr. David Karásek, Ph.D. POŘADATEL SOLEN, s. r. o., v odborné spolupráci se III. interní klinikou – nefrologickou, revmatologickou a endokrinologickou FN Olomouc MÍSTO KONÁNÍ Central Park Flora Olomouc Krapkova 439/34, Olomouc Zveme vás na již 4. ročník kongresu Diabetologie pro praxi, který se uskuteční opět v Olomouci. První tři ročníky se setkaly s velkým zájmem a pozitivními ohlasy. Kapacita sálu byla plně obsazena a odborný program sklidil nadšené hodnocení. V zahájené tradici pokračujeme. I tentokrát pro vás připravujeme pestrý a aktuální odborný program zaměřený na témata, která účastníci v závěrečných anketách označili jako důležitá. Věříme, že i další ročník přinese cenné informace pro vaši každodenní praxi. Diabetes mellitus a novinky ve farmakoterapii prof. MUDr. David Karásek, Ph.D. ◼ Jak lze snížit riziko ztráty svaloviny při léčbě GLP-1 analogy? – Rušavý Z. ◼ Léčba obezity u diabetu 1. typu – Haluzík M. ◼ Léčba dyslipidemie u diabetu 1. typu – Karásek D. Diabetes, gastroenterologie a hepatologie doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D. ◼ Diabetes mellitus a pankreas – obousměrný vztah – Křivinka J. ◼ Diabetes mellitus a jaterní onemocnění – význam MAFLD – Fejfar T. ◼ Dyspepsie a gastrointestinální nežádoucí účinky jako limity moderní léčby obezity a diabetu – GLP-1 agonisté – Tachecí I. Diabetes mellitus a revmatologie prof. MUDr. Pavel Horák, CSc. ◼ Diabetes mellitus – revmatické manifestace – Žurek M. ◼ Diabetes mellitus a osteoporóza – Horák P. ◼ Kožní změny u diabetu – Papajíková K. Edukace pacienta s diabetem prof. MUDr. Kateřina Štechová, Ph.D. ◼ Zkušenosti z praxe pražské – Sochorová K. ◼ Zkušenosti z praxe ostravské – Homolová Jurková J. ◼ Zkušenosti z praxe, ale pohledem trochu již vyhořelého diabetologa – Štechová K. diabetologie pro praxi 29. 1. 2026 CENTRAL PARK FLORA OLOMOUC 4.kongres
HLAVNÍ TÉMA Karcinom pankreatu a diabetes mellitus 490 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(8):490-496 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz https://doi.org/10.36290/vnl.2025.089 Karcinom pankreatu a diabetes mellitus Jan Křivinka1, Petr Dítě2, Beatrice Mohelníková Duchoňová3, Ondřej Urban1, Lumír Kunovský1,4,5 1II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická FNOL; Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2Interní gastroenterologická klinika FN Brno a LF MU Brno 3Onkologická klinika FNOL; Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 4Gastroenterologické oddělení a digestivní endoskopie, LF MU a Masarykův onkologický ústav, Brno 5Chirurgická klinika LF MU a FN Brno Karcinom pankreatu patří mezi nejzhoubnější nádory s rostoucí incidencí. Diabetes mellitus (DM) je častým interním onemocněním, které s karcinomem pankreatu sdílí řadu patofyziologických souvislostí. Nově vzniklý DM může být časným projevem karcinomu pankreatu, zatímco dlouhodobě trvající DM zvyšuje riziko jeho vzniku. V klinické praxi je klíčové rozpoznat varovné známky paraneoplastického diabetu. Článek shrnuje současné poznatky o vztahu mezi karcinomem pankreatu a DM se zaměřením na diagnostické a terapeutické důsledky. Klíčová slova: karcinom pankreatu, diabetes mellitus, paraneoplastický syndrom, časná diagnostika, surveillance. Pancreatic cancer and diabetes mellitus Pancreatic cancer (PC) is one of the most lethal malignancies with increasing incidence. Diabetes mellitus (DM) is a common condition that shares multiple pathophysiological links with pancreatic cancer. New-onset diabetes may represent an early manifestation of pancreatic cancer, whereas long-standing diabetes slightly increases its risk. Recognizing features of paraneoplastic diabetes is essential in clinical practice. This article reviews current knowledge on the PC–DM relationship, emphasizing diagnostic and therapeutic implications. Key words: pancreatic cancer, diabetes mellitus, paraneoplastic syndrome, early diagnosis, surveillance. Úvod Karcinom pankreatu představuje jedno z nejagresivnějších a prognosticky nejméně příznivých maligních onemocnění. Jeho incidence a mortalita stoupá jak celosvětově, tak i v rámci České republiky. Podle údajů z GLOBOCAN 2022 se karcinom pankreatu celosvětově řadí na šesté místo mezi zhoubnými novotvary z hlediska mortality (467 409 úmrtí v roce 2022) a na 12. místo z pohledu incidence (510 992 nových případů v roce 2022) (1). Dle dostupných dat v Systému pro vizualizaci onkologických dat (SVOD) byla v letech 2018–2022 incidence karcinomu pankreatu průměrně 2 516 případů rok a roční mortalita byla průměrně 2 281 případů/ rok. Průměrný věk, ve kterém byl diagnostikován karcinom pankreatu, byl u mužů 70 let a u žen 73 let (2). Mezi rizikové faktory pro vznik karcinomu pankreatu patří kouření, vysoká konzumace alkoholu, chronická pankreatitida, genetická predispozice, nadváha a diabetes mellitus (3). Diabetes mellitus, zejména typ 2, je jedno z nejčastějších metabolických onemocnění s narůstající prevalencí. V roce 2023 bylo v České republice evidováno 1 113 179 pacientů s diagnózou diabetu (napříč všemi typy), což je oproti roku 2010 nárůst o 31,5 % (4). Diabetes mellitus patří mezi rizikové faktory pro mnoho maligních onemocnění, včetně karcinomu pankreatu. V posledních letech narůstá povědomí o asociaci mezi karcinomem pankreatu a diabetem mellitem, kdy nově diagnostikovaný diabetes mellitus nebo akutní dekompenzace již existujícího diabetes mellitus u starších osob mohou být časným příznakem dosud nediagnostikovaného karcinomu pankreatu (5). Cílem tohoto článku je shrnout aktuální epidemiologickou situaci karcinomu pankreatu a diabetu mellitu, diagnostiku těchto onemocnění, patofyziologické propojení a terapeutické možnosti těchto onemocnění. doc. MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D. Chirurgická klinika LF MU Brno kunovsky.lumir@med.muni.cz Cit. zkr: Vnitř Lék. 2025;71(8):490-496 Článek přijat redakcí: 6. 6. 2025 Článek přijat po recenzích: 18. 11. 2025
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=