KAZUISTIKY Leishmanióza jako vzácný případ útlumu kostní dřeně | 189 / Vnitř Lék. 2025;71(3):185-189 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz viscerální leishmaniózy. Následně bylo z podrobnější epidemiologické anamnézy zjištěno, že pacientka před rokem absolvovala dovolenou ve Španělsku. Kontaktovali jsme infekční kliniku ve Fakultní nemocnici Bulovka, kam byla pacientka posléze přeložena k další specializované terapii. Během hospitalizace byl podán miltefosin, ale pro nelepšící se klinický stav a prohlubující se pancytopenii byl nasazen lipozomální amfotericin B. V dalším průběhu pro dyspeptické potíže byl miltefosin vysazen a ponechána monoterapie amfotericinem B. Postupně došlo ke zlepšení klinického a laboratorního obrazu. Po měsíci cílené terapie byla provedena kontrolní punkce kostní dřeně z oblasti sterna, kde již byly leishmanie (PCR i mikroskopicky) negativní. Pacientka byla následně dimitována do ambulantního režimu dispenzarizace. Diskuze Uvedená kazuistika ukazuje, že i když se na začátku zdála příčina pancytopenie zřejmá, tak následná neefektivní léčba a nepředvídatelný klinický průběh by měl každého lékaře vést k zamyšlení, zda se nejedná o jinou příčinu útlumu kostní dřeně. V tomto případě nakonec bylo přistoupeno k odběru vzorku z kostní dřeně a pečlivému rozboru v hematologické laboratoři, která v tomto případě hrála důležitou roli. Následný výsledek nás donutil poskládat další dílky ke stanovení základní diagnózy. Ať už se jednalo o klinický obraz, laboratorní odběry a ponejvíc pečlivé odebrání epidemiologické anamnézy, na kterou bychom neměli nikdy zapomínat, i když se nám jeví příčina jasná. Vzhledem k tomu, že pacientka užívala imunosupresivní terapii, došlo ke klinickým projevům až s výrazným odstupem, tedy cca 1 rok od pobytu v oblasti s vysokým výskytem (Španělsko). Je nutno si uvědomit, že k imunosuprimovaným lidem je nutno přistupovat obezřetně a pátrat po vzácnějších příčinách, které se běžně u doposud zdravých jedinců nevyskytují. V tomto případě došlo k včasné diagnostice a následná cílená léčba na infekční klinice Fakultní nemocnice Bulovka dokázala pacientku vyléčit. Závěr Leishmanióza je v ČR velmi vzácné a vždy importované onemocnění. V méně vyspělých zemích má při nedostatečné léčbě a imunosupresi vysokou úmrtnost, někdy až 95 %. Cílená terapie patří do specializovaných center a nese s sebou mnoho nežádoucích účinků, které komplikují úplné uzdravení jedince. Účinná vakcína proti leishmanióze není momentálně k dispozici a probíhá mnoho výzkumů v oblasti kritických enzymů FeSODA a TryR. PROHLÁŠENÍ AUTORŮ: Prohlášení o původnosti: Práce je původní a nebyla publikována ani není zaslána k recenznímu řízení do jiného média. Střet zájmů: Žádný. Financování: Ne. Poděkování: N/A. Registrace v databázích: N/A. Projednání etickou komisí: N/A. LITERATURA 1. Baba CS, Makharia GK, Mathur P, et al. Chronic diarrhea and malabsorption caused by Leishmania donovani. Indian J Gastroenterol. 2006;25:309-310. 2. Bogdan, Ch. Mechanisms and consequences of persistence of intracellular pathogens: leishmaniasis as an example. Cell Microbiol. 2008;10(6):1221-1234. Available from: https:// doi.org/10.1111/j.1462-5822.2008.01146.x. 3. Bora K, Sarma M, Kanaujia SP, et al. Development of novel dual-target drugs against visceral leishmaniasis and combinational study with miltefosine. Free Radic Biol Med. 2024;225:275-285. Available from: https://doi.org/10.1016/j.freeradbiomed.2024. 10. 257. 4. Brimo Alsaman MZ, Abu Sultan F, Ramadan Y, et al. Visceral leishmaniasis complicated with hemophagocytic lymphohistiocytosis and resistant to amphotericin B: a case report. J Med Case Reports. 2024;18(1):423. Available from: https://doi.org/10.1186/s13256024-04760-4. 5. Gelaw YM, Gangneux JP, Alene G, et al. Barriers and facilitators of visceral leishmaniasis case management in the Amhara Region, Northwest Ethiopia: an exploratory qualitative study. BMC Public Health. 2024;24: 2500. Available from: https://doi.org/10.1186/ s12889-024-20055-1. 6. Hamarsheh O, Guernaoui S, Karakus M, et al. Population structure analysis of Phlebotomus papatasi populations using transcriptome microsatellites: possible implications for leishmaniasis control and vaccine development. Parasit Vectors. 2024;17(1):410. Available from: https://doi.org/10.1186/s13071-024-06495-z. 7. Jeronimo SMB, de Queiroz Sousa A, Pearson RD. Leishmaniasis. In: Guerrant RL, Walker DH, Weller PF (eds). Tropical infectious Diseases: Principles, Pathogens and Practice, 3rd ed. Philadelphia 2011: 696-706. ISBN 978-07-0203-935-5. 8. Lodi L, Voarino M, Stocco S, et al. Immune response to viscerotropic Leishmania: a comprehensive review. Fron Immunol. 2024;15:1402539. Available from: https://doi.org/10.3389/ fimmu.2024.1402539. 9. Sarfraz A, Sarfraz Z, Liaqat M, et al. Leishmaniasis – Still a diagnostic challenge: An individual participant data systematic review. Trop Doct. 2024;54(4):352-358. Available from: https://doi:10.1177/00494755241273086. 10. Sznayi J, Prášil J, Smetana J. Viscerální leishmanióza. Vakcinologie. 2019;13(1):27-30. 11. Základní a aktuální informace. Data from June 2022. SZÚ. Leishmanióza. [cit. 2024–12– 04]. Available from: https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/l/leishmanioza/leishmanioza-zakladni-a-aktualni-informace/. 12. Tabbabi A, Mizushima D, Yamamoto DS, et al. Comparative analysis of the microbiota of sand fly vectors of Leishmania major and L. tropica in a mixed focus of cutaneous leishmaniasis in southeast Tunisia; ecotype shapes the bacterial community structure. PLOS Negl Trop Dis. 2024;18(9):e0012458. Available from: https://doi.org/10.1371/journal.pntd.0012458. 13. Zdobinská Reisingerová H, Votýpka J. Leishmanióza a další infekce prvoky. In: Třešňáková Hergocová J (eds). Klinická dermatovenerologie. Mladá fronta: Praha 2019:1439-1447. ISBN 978-80-204. www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Vnitřní lékařství
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=