HLAVNÍ TÉMA Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních revmatických chorob – praktické využití | 345 / Vnitř Lék. 2024;70(6):344-351 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz zbytečných testů a s rizikem nesprávně indikované léčby. Paušální používání těchto laboratorních vyšetření u osob s nespecifickými příznaky k potvrzení nebo vyloučení revmatického onemocnění není doporučeno. Lékaři by si měli být vědomi těchto úskalí, aby ordinovali vyšetření s rozvahou a správně interpretovali výsledky. Antinukleární protilátky Antinukleární protilátky (ANA = antinuclear antibodies) nejsou jedinou protilátkou, ale skupinou autoprotilátek, které jsou namířeny proti součástem buněčného jádra, jako je jedno-nebo dvouřetězcová deoxyribonukleová kyselina (dsDNA), histony, centromery, proteiny v komplexu s ribonukleovou kyselinou (RNA) a enzymy, jako je topoizomeráza. Vyšetření antinukleárních protilátek je běžně požadováno k vyloučení onemocnění pojivové tkáně, např. systémového lupus erythematodes (SLE). Při interpretaci výsledků těchto vyšetření je potřeba vzít v úvahu následující fakta. Antinukleární protilátky se mohou vyskytnout i u jiných onemocnění než u systémového lupusu, patří mezi ně další autoimunitní onemocnění, revmatoidní artritida, primární Sjögrenův syndrom (SjS), systémová skleróza (SSc), autoimunitní tyreoiditida a myasthenia gravis. Antinukleární protilátky se mohou objevit při infekci organismy, které sdílejí epitop s autoantigeny (molekulární mimikry), při nádorových onemocněních, při užívání léků: hydralazinu, prokainamidu, minocyklinu apod. Antinukleární protilátky může produkovat imunitní systém zdravých jedinců, aby odstranil zbytky jader buněk, kterém podlehly apoptóze. Při rozhodování o testování pacienta na ANA je třeba vzít v úvahu důležitá omezení. Nepřímý imunofluorescenční test ANA je při ředění 1 : 160 pozitivní u 5 % dospělé populace. Test ANA měl mít tento stupeň citlivosti, aby byl užitečný v diagnostice pacientů se SLE. Skutečnost, že prevalence onemocnění spojených s ANA v běžné populaci je přibližně 1%, a test ANA je pozitivní u 5 % dospělé, vede k výsledku, že při screeningovém použití tohoto vyšetření budou mít čtyři z pěti jedinců falešně pozitivní výsledek. Vzhledem k citlivosti testu ANA na detekci autoprotilátek nelze tento test použít ke screeningu ve zdravé populaci se zaměřením na záchyt jedinců s autoimunitním onemocněním. Prevalence nálezu ANA ve zdravé populaci se také zvyšuje s věkem a u zdravých žen je pravděpodobnost detekce ANA dvakrát vyšší než u mužů. Pozitivní výsledek je také častější u rodinných příslušníků pacientů s autoimunitním onemocněním pojivové tkáně (1). Vyšetření na přítomnost antinukleárních protilátek je vysoce citlivé pro diagnózu lupus erythematodes. Při současných laboratorních metodách se citlivost vyšetření antinukleárních protilátek blíží 100 %, a negativní výsledek s vysokou pravděpodobností vylučuje diagnózu SLE, což však neplatí pro nemocné léčené imunosupresivy. Při detekci antinukleárních protilátek se běžně používají dvě metody: nepřímá imunofluorescence a enzymatický imunosorbční test (ELISA). Buněčná linie HEp-2 lidského epidermoidního karcinomu hrtanu se používá jako zdroj antigenu při imunofluorescenčním vyšetření, purifikované jaderné antigeny při metodě ELISA. Metoda nepřímé imunofluorescence Tab. 1. Klinické asociace autoprotilátek u systémového lupus erytematodes Protilátka Odhadovaná prevalence Klinické asociace Anti-dsDNA 70% hladina anti-dsDNA koreluje s aktivitou onemocnění, zejména lupus nefritidou Anti-histony podtyp protilátek H2A-H2B léky indukovaný LE podtyp protilátek H1 koreluje s aktivitou onemocnění Anti-Sm 30% vysoce specifické, nízká senzitivita korelace s CNS projevy a incidencí lupus nefritidy Anti-RNP 25% Anti-ribosomální P protein 15% vysoce specifické pro SLE navzdory nízké citlivosti. Anti-Ro/La 20–30% kožní forma LE, neonatální lupus Anti-U1RNP 13% muskuloskeletální a plicní projevy Anti-fosfolipidy 30% venózní trombózy a hypertenze Anti-kardiolipiny 12–30% trombotické příhody Anti-β2-glykoprotein 12–30% trombotické příhody a postižení CNS Upraveno podle Lou H, Ling GS, Cao X. Autoantibodies in systemic lupus erythematosus: From immunopathology to therapeutic target. J Autoimmun. 2022 Oct;132:102861. Tab. 2. Klinické asociace autoprotilátek u systémové sklerodermie Protilátka Odhadovaná prevalence Klasifikace Klinické asociace Poznámky Anti-centromery (ACA) 20 až 30% limitovaná forma CREST, plicní arteriální hypertenze kožní změny často zpožděné o mnoho let Anti-Scl-70 (Topoisomeráza) 15 až 20% difúzní forma intersticiální plicní postižení rychlé ztluštění kůže, časné postižení vnitřních orgánů Anti-RNA Polymeráza III ~ 20% difúzní forma plicní arteriální hypertenze kardiopatie, sklerodermická renální krize zvýšená úmrtnost Anti-Th/To 2 až 5% limitovaná forma plicní arteriální hypertenze, intersticiální plicní postižení horší prognóza než ACA Anti-PM-Scl 2 až 3% překryv s myozitidou myozitida (svalová) dobrá prognóza, dobrá odezva na léčbu Anti-U3-RNP (Fibrillarin) ~ 4% difúzní myozitida, plicní arteriální hypertenze, sklerodermická renální krize, kardiopatie u mladších pacientů s větším postižením vnitřních orgánů Anti-U1-RNP ~ 8% překryv s MCTD myozitida, ILD, klouby benigní, často citlivá na steroidy Anti-U11/U12-RNP ~ 3% difúzní / limitovaná intersticiální plicní postižení těžká plicní fibróza Upraveno podle Di Maggio G, Confalonieri P, Salton F et al. Biomarkers in Systemic Sclerosis: An Overview. Curr Issues Mol Biol. 2023 Sep 25;45(10):7775-7802.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=