PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Fixní kombinace amlodipinu a bisoprololu 386 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2024;70(6):384-388 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz komplikované hypertenze až na čtvrté místo (20). Jejich názor vzešel ze závěrů studií LIFE a ASCOT-BPLA. Studie LIFE prokázala nižší účinnost atenololu v prevenci CMP oproti losartanu (21). Ve druhé byla kombinace beta-blokátoru atenololu spolu s thiazidovým diuretikem horší v prevenci kardiovaskulárních onemocnění oproti kombinaci ACE inhibitoru perindoprilu a dihydropyridinového blokátoru kalciových kanálů amlodipinu (12). Evropská kardiologická společnost a Evropská společnost pro hypertenzi však betablokátory tak výrazně neodsoudila a ponechala je mezi pěti základními třídami antihypertenziv. Opírala se o výsledky metaanalýz studií, které dokazovaly, že BB snižují výskyt CMP o 17 % a všech kardiovaskulárních příhod o 11 %, což je stále statisticky významné (22). Rozsáhlá metaanalýza, která zahrnula hodnocení 147 studií, které se týkaly léčby hypertenze, prokázala, že BB snižují riziko CMP o 17 %, ale výrazněji lépe účinkují u pacientů s prodělaným infarktem myokardu (23). Musíme si však uvědomit, že studie LIFE a ASCOT ale hodnotily kombinační léčbu hypertenze. Dále v nich byl použit k léčbě BB atenolol, který má nižší kardioselektivitu a byl podáván pouze 1× denně, ačkoliv nemá 24hodinové působení. V dnešní době preferujeme moderní BB s vysokou kardioselektivitou a dlouhým biologickým poločasem. Je jen otázkou spekulace, jak by výše uvedené studie dopadly, kdyby v nich byl komparátorem například bisoprolol… Dnes jsou dle současných guidelines BB preferovány u pacientů s hypertenzí a manifestní ICHS a/nebo chronickým srdečním selháním, případně s významnou dysfunkcí levé srdeční komory (2). BB mají svoje nezastupitelné místo v léčbě srdeční insuficience, kde nyní patří spolu s glifloziny, antagonisty mineralokortikoidních receptorů a sakubitril/valsartanem mezi čtyři základní pilíře v medikamentózní léčbě srdečního selhání se sníženou a mírně sníženou ejekční frakcí levé komory (HFrEF a HFmrEF) (24, 25). Jistě není bez zajímavosti, že asi 30 % hypertoniků má stále zvýšenou tepovou frekvenci nad 80 pulzů/min (26). Jak vyplývá z četných studií, vyšší tepová frekvence je spojena s vyšší celkovou i kardiovaskulární mortalitou u pacientů s hypertenzí. Poukázala na to například Framinghamská studie či studie CASTEL u starších pacientů (27, 28). Zjednodušeně by se dalo říci, že pomalá tepová frekvence = dlouhověkost, jak to známe například ze zvířecí říše. Zvířata s pomalou tepovou frekvencí žijí podstatně déle. Například želva, která má velmi pomalý pulz, se dožívá vysokého věku versus myš, která má pulz kolem 130/ min a žije pouze několik let. Vyšší tepovou frekvenci často nacházíme u mladších hypertoniků s hyperkinetickou cirkulací a u pacientů s dalšími kardiovaskulárními onemocněními, jako je ICHS či srdeční selhání. U těchto skupin pacientů je nyní doporučováno nasazení BB při trvající tepové frekvenci nad 80/min a rovněž ke kontrole srdeční frekvence při fibrilaci síní (29). BB používáme rovněž k léčbě arytmií. Ovlivňují supraZačátek studie Začátek studie Po 6 měsících Po 6 měsících 59,3 mm Hg 75,8 t/min 68,4 t/min Výsledky pulzního tlaku a tepové frekvence po šesti měsíční kombinační léčbě amlodipinu a bisoprololu33 60 58 56 54 52 50 48 78 76 74 72 70 68 66 64 52,3 mm Hg Graf 1. Výsledky pulzního tlaku a tepové frekvence po šestiměsíční kombinační léčbě amlodipinu a bisoprololu (33) Graf 2. Procento pacientů, kteří dosáhli požadovaného systolického a diastolického tlaku (33) Po 4 týdnech Bisoprolol a amlodipin Placebo a amlodipin Po 4 týdnech Po 8 týdnech Po 8 týdnech 68 % 62 % 69 % 65 % 45 % 41 % Systolický krevní tlak <140 mm Hg Procento pacientů, kteří dosáhli požadovaného systolického a diastolického tlaku33 Systolický krevní tlak <140 mm Hg a diastolický krevní tlak <90 mm Hg Procento pacientů 80 70 60 50 40 30 20 10 0 50 % 46 %
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=