HLAVNÍ TÉMA Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních revmatických chorob – praktické využití 346 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2024;70(6):344-351 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz má o něco lepší citlivost (protože Hep2 buňky exprimují širokou škálu antigenů) a je stále považována za zlatý standard, ale vyžaduje dobře vyškolené laboratorní pracovníky, imunosorbční metody na pevné fázi obvykle ELISA jsou jednodušší na provedení. Imunofluorescenční test s použitím buněčného substrátu HEp-2 umožňuje detekovat některé autoprotilátky, které dříve nebyly při použití substrátů tkáně hlodavců snadno rozpoznány. Buňky HEp-2 jsou větší a umožňují podrobnější vizualizaci intracelulárních buněčných struktur vázajících autoprotilátky, navíc jsou rozpoznány autoprotilátky reagující s cytoplazmou a specifickými cíli objevujícími se v rámci buněčného cyklu včetně mitotického aparátu. Pro zlepšení specificity testování antinukleárních protilátek laboratoře uvádějí titry (nejvyšší ředění testovaného séra, které bylo pozitivní); za významnou se obecně považuje mezní hodnota vyšší než 1 : 80 jako kompromis mezi senzitivitou a specifitou testu. Tzn. nižší titr má vyšší senzitivitu pro záchyt všech nemocných, ale je zatížen velkým počtem falešně pozitivních výsledů, na druhou stranu vyšší titry jsou pro onemocnění více specifické a mají nízký výskyt falešně pozitivních výsledků, ale zase jsou méně citlivé a nezachytí všechny osoby s onemocněním. Pokud je test na antinukleární protilátky požadován jako screeningová metoda v obecné populaci bez rozdílu, je pozitivní prediktivní hodnota pro diagnózu SLE nízká. Vyšetření antinukleárních protilátek by mělo být provedeno pouze v těch případech, kdy je před vyšetřením vysoká pravděpodobnost diagnózy onemocnění pojivové tkáně. U pacientů s klinickými nebo laboratorními projevy zahrnujícími 2 nebo více orgánových systémů je pozitivní prediktivní hodnota mnohem vyšší. Poté, co byla ANA detekována u pacienta s autoimunitním onemocněním, není nutné test opakovat, protože neexistuje žádný důkaz, že změny v titru ANA vyšetřené metodou iumunofluorescence slouží jako marker aktivity onemocnění (2). Mezinárodní konsenzus hodnocení ANA (ICAP = International Consensus on Antinuclear Antibody Patterns) při nepřímém imunofluorescenčním testu na buňkách HEp-2 (HEp-2 IFA) se zabývá nomenklaturou a klasifikaci nejrozšířenějších a nejrelevantnějších vzorů HEp-2 IFA. Cílem tohoto konsenzu je harmonizace nomenklatury označení každého vzoru HEp-2 IFA, z tohoto důvodu byl každému vzoru přidělen alfanumerický kód (AC-#). Nálezy imunofluorescence na buňkách HEp-2 se rozdělují do tří hlavních skupin, jaderné, cytoplazmatické a mitotické. Klasifikační systém ICAP je k dispozici na webových stránkách (www. anapatterns.org). Vzorce barvení ANA zahrnující jádro – mohou být homogenní, jaderně skvrnité, nukleární, nukleární tečkové barvení a vzory jaderného obalu. Vzhledem k tomu, že vzor barvení obvykle neidentifikuje odpovědnou autoprotilátku, je často vyžadováno další testování pomocí testů na pevné fázi obvykle ELISA. Pokud je vyšetření antinukleárních protilátek pozitivní, mělo by následovat vyšetření protilátek proti deoxyribonukleové kyselině (anti -DNA) a vyšetření protilátek zaměřených proti extrahovatelným jaderným antigenům, aby se zjistilo, jaký antigen antinukleární protilátky cílí (3). Protilátky u systémového lupus erythematodes Protilátky proti dvouvláknové DNA: anti-DNA protilátky jsou imunoglobuliny namířené proti DNA, čisté nebo v komplexu s proteiny, jako jsou histony. Tyto protilátky jsou heterogenní skupinou imunoglobulinů, které mají různé specificity a jsou klasifikovány jako anti-ssDNA (jednovláknová DNA) a anti-dsDNA (dvouvláknová DNA). Anti-ssDNA protilátky jsou identifikovány častěji, avšak vzhledem ke své nízké specificitě mají velmi malý klinický význam. Při podezření na SLE s pozitivním Tab. 3. Klinické asociace autoprotilátek u idiopatických zánětlivých myopatií Protilátky specifické pro myozitidu Klinické asociace MI2 DM, mírná myozitida, dobrá odpovědína glukokortkokoidy, dobrá prognóza SRP PM, nekrotizující myopatie refrakterní k léčbě TIF1-γ/α (p155/140) DM spojený s malignitami a rozsáhlým zánětlivým kožním onemocněním MDA amyopatická DM (CADM,rychle progredující ILD, těžké kožní projevy: bolestivé papuly na dlaních + kožní ulcerace + alopecie + pneumomediastinum NXP-2 juvenilní dermatomyozitida, těžké svalové onemocnění a kalcinóza + periferní edém + střevní vaskulopatie PM-Scl, Ku, U1RNP, U2RNP, U3RNP syndrom překryvu PM/DM, svalové postižení u SLE a SSc Ro52 detekována u pacientů s anti-Jo-1, PL-7, PL-12 u pacientů s SLE, SSc, SjS a jinými nemocemi SAE 1/2 tmavě červená fialová vyrážka + PAH + snížený výskyt ILD Anti- aminoacyl tRNA syntetázy (Jo-1, PL-7, PL-12, EJ, OJ) antisyntetázový syndrom – myozitida, ILD, polyartritida, Raynaudův fenoemén, ruce mechanika Upraveno podle Haililu F, Christofer-Stine L. Myositis-specific antibodies: Overview and clinical utilization. Online. Rheumatology and Immunology Research. 2022;3:1,1-10. Tab. 4. Onemocnění spojená s nálezem revmatoidního faktoru Onemocnění spojené s nálezem revmatoidního faktoru Stav Frekvence Revmatoidní artritida 70% Jiné autoimunitní revmatické stavy Primární Sjögrenův syndrom 75%–95% Systémový lupus erythematodes 15%–35% Systémová skleróza 20%–35% Systémová vaskulitida 5%–20% Infekcea Infekční endokarditida 40% Syfilis 8%–37% Hepatitida B 25% Hepatitida C 76% HIV infekce 10%–20% Tuberkulóza 15% Jiné nemoci Cirhóza jater 25% Smíšená kryoglobulinemie 100% Primární biliární cirhóza 45%–70% Zdraví lidéb 5%–25% Poznámky: a) Revmatoidní faktor u infekčních nemocí je produkován B buňkami, pravděpodobně k odstranění imunitních komplexů. Obvykle jsou přechodné a neškodné. b) Frekvence stoupá s věkem (5% ve věku 50 let, stoupající na 10 % až 25 % ve věku 70 let). Upraveno podle Ingegnoli F, Castelli R, Gualtierotti R. Rheumatoid factors: clinical applications. Dis Markers 2013; 35(6):727-734.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=