KAZUISTIKY Echinokokóza – onemocnění imitující generalizovaný nádorový proces | 195 / Vnitř Lék. 2024;70(3):195-197 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz https://doi.org/10.36290/vnl.2024.038 Echinokokóza – onemocnění imitující generalizovaný nádorový proces Miroslav Hikaník Interní oddělení Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, a. s. Echinokokóza je vzácné parazitární onemocnění, které postihuje vícero orgánů. V některých případech může imitovat generalizované onkologické onemocnění jako v případě našeho pacienta. V článku se také snažíme upozornit na nutnost správné diagnostiky a následné okamžité léčebné intervence. Klíčová slova: echinokokóza, cystická hydatinóza, PAIR léčba, benzimidazoly, alveolární echinokokóza. Echinococcosis – a disease imitating a generalized tumor process Echinococcosis is a rare parasitic disease that affects multiple organs. In some cases, it can imitate a generalized oncological disease, as in the case of our patient. In these article, we also point out to the necessity of correct diagnosis and immediate adequate treatment intervention. Key words: echinococcosis, cystic hydatinosis, PAIR technique, benzimidazoles, alveolar echinococcosis. Echinokokóza je závažné chronické parazitární onemocnění, které způsobují dva druhy parazitů – Echinococcus granulosus nebo Echinococcus multilocularis (v literatuře taky znám jako Alveococcus multilocularis) (1). Od roku 2007 se toto onemocnění objevuje i v ČR. Počty nově nakažených se pohybují ročně mezi jedním až šesti případy. Výskyt nemoci má stoupající tendenci. Toho času je v Česku zhruba 40 nemocných s touto diagnózou (2). Echinococcus granulosus je u nás velmi vzácný, jde prakticky vždy o importované nákazy, naopak přibývá počet infikovaných druhem Echinococcus multilocularis. Zdrojem nákazy jsou lišky, méně často kočky a psi na vesnicích v blízkosti lesa, kteří vylučují vajíčka echinokoka trusem. Pro současný růst populace lišek lze předpokládat další nárůst počtů tohoto onemocnění. Nejvyšší prevalence nakažených lišek je v Karlovarském kraji, nejnižší výskyt je v Jihomoravském kraji (3), v Evropě v okolí Alp. Člověk se může nakazit při kontaktu se psem či kočkou, v jejichž střevech žijí dospělé tasemnice, nebo konzumací lesních plodů kontaminovaných vajíčky tasemnice (2). U člověka se po nakažení tvoří cysty v různých orgánech lidského těla, zejména v játrech a plicích, méně často jsou postiženy ledviny, slezina, mozek, srdce a kosti. Asymptomatická inkubační doba onemocnění může trvat mnoho let. Tyto cysty pak vyrostou a mohou prasknout, sekundárně se infikovat, nebo způsobit útlak okolní tkáně (4). Echinococcus granulosus tvoří v napadených orgánech ložiska s rosolovitým obsahem, tzv. hydatidy, proto se onemocnění říká i cystická hydatidóza. Naopak echinokokóza způsobená Echinococccus multilocularis svými projevy často imituje chování maligních nádorů (1). Základem diagnostiky je pečlivě odebrána anamnéza a fyzikální vyšetření. Mezi nespecifické příznaky patří anorexie, úbytek hmotnosti a slabost. Specificky při postižení jater je přítomná bolest břicha, nevolnost a zvracení. Pokud jsou postiženy plíce, klinické příznaky zahrnují chronický kašel, bolest na hrudi a dušnost. Při postižení mozku jsou přítomné neurologické ložiskové symptomy. K definitivní diagnostice jsou nutné zobrazovací vyšetření a sérologie. V praxi je časté použití vícenásobného paralelního testování nebo dodatečného konfirmačního testu (5). Ultrasonografie je technikou volby pro diagnostiku cystické echinokokózy i alveolární echinokokózy u lidí. Následně je diagnóza verifikována počítačovou tomografií a/nebo magnetickou rezonancí. Cysty taky mohou být náhodně objeveny při rentgenovém vyšetření. Specifické protilátky jsou detekovány různými sérologickými testy a podporují definitivní diagnózu (6). Jedná se o onemocnění nákladné a komplikované na léčbu, někdy vyžadující rozsáhlý chirurgický zákrok a/nebo dlouhodobou medikamentózní terapii antiparazitiky. Existují 4 možnosti léčby cystické echiMUDr. Miroslav Hikaník Interní oddělení Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, a. s. hikanik.miroslav@gmail.com Cit. zkr: Vnitř Lék. 2024;70(3):195-197 Článek přijat redakcí: 20. 11. 2023 Článek přijat po recenzích: 27. 2. 2024
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=