PŮVODNÍ PRÁCE Zdůvodnění a přínos hodnotové anamnézy v klinické praxi: postoj pedagogů vnitřního lékařství | E7 / Vnitř Lék. 2023;69(8):E4-E9 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Odpověď Věk (n = 52) < 40 let 0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % 70 % 80 % 90 % 100 % Fisherův exaktní test, p = 0,037 (n = 54) > 40 let 62 % 44 % 24 % 13 % 4 % 4 % 8 % 2 % 17 % 23 % Denně nebo téměř denně Několikrát týdně Alespoň jendou za týden Alespoň jendou měsíčně Méně často Obr. 2. Srovnání četnosti setkání s pacienty, u nichž by nebylo překvapivé úmrtí do 1 roku u lékařů do 40 let a starších Tab. 2. Hodnocení benefitů (A) a rizik (B) integrace hodnotové anamnézy do anamnestického rozhovoru A. Hodnocení benefitů hodnotové anamnézy zásadně / velmi důležité částečně / málo důležité Umožní to větší spokojenost pacientů a jejich rodin. 116 (94,3 %) 7 (5,7 %) Budu schopen více respektovat pacientovy hodnoty a přání. 109 (88,6 %) 14 (11,4 %) Může to snížit počty neplánovaných nebo nechtěných rehospitalizací v závěru života. 106 (86,1 %) 17 (13,9 %) Mohlo by to zvýšit počet pacientů přeložených do hospice. 80 (65 %) 43 (35 %) Snížilo by to náklady na zdravotní péči. 70 (56,9 %) 53 (43,1 %) B. Hodnocení rizik hodnotové anamnézy velmi často / občas zřídka / nikdy Pacient se neshodne se svými příbuznými. 94 (76,4 %) 29 (23,6 %) Při všem, co mám na starosti, nemám prostor na takový rozhovor. 81 (65,9 %) 42 (34,1 %) Takový rozhovor může být nepříjemný. 81 (65,9 %) 42 (34,1 %) Nejsem si jist, že je teď správná chvíle pro takový rozhovor. 69 (56,1 %) 54 (43,9 %) Nechci, aby pacient ztratil naději. 65 (52,8 %) 58 (47,2 %) Nechci, aby si pacient myslel, že už to vzdávám. 53 (43,1 %) 70 (56,9 %) Takový rozhovor by s pacientem měl vést jiný lékař. 47 (38,2 %) 76 (61,8 %) Potenciální přínosy a bariéry v souvislosti s tímto tématem (Tab. 2) Hodnotově orientované rozhovory s pacientem a jejich dokumentace mají řadu prokázaných přínosů, jako velmi důležitý přínos lékaři označili větší spokojenost pacienta a jeho rodiny (94,2 %), zvýšení respektu k hodnotám a preferencím pacienta (88,5 %), snížení neplánovaných/nechtěných rehospitalizací (86,1 %), možnost zvýšení překladů pacientů do hospice (65,5 %) a snížení nákladů na zdravotní péči (57,4 %). V otázce, kdo by měl iniciovat rozhovor o hodnotách a preferencích, velká většina respondentů (61,8 %) udává, že by to měli být oni sami, kdo iniciuje rozhovor. Mezi nejčastější bariéry ve vedení takových strukturovaných rozhovorů patří obavy z neshod mezi pacientem a jeho rodinou (94 respondentů, 76,4 %), nedostatek času a pocit, že takový rozhovor může být nepříjemný (shodně 81 respondentů, 65,9 %) a také pocit, že daný okamžik není pro tento druh rozhovoru vhodný (69 respondentů, 56,1 %).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=