Vnitřní lékařství 6/2020

PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Familiární plicní fibróza – doporučení pro diagnostiku a léčbu | 369  / Vnitř Lék 2020; 66(6): 365–370 /  VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Vyhledávání a sledování rodin s FPF Bohužel jednotná doporučení k provedení genetického testování neexistují. Odrazit se ale lze od bodů uvedených v předchozímodstavci. Genetické vyšetření indikuje genetik nejlépe po konzultaci s pneumolo‑ gemvěnujícím se intersticiálnímplicnímprocesům. Na webu Společnosti lékařské genetiky a genomiky (http://www.slg.cz ) lze nalézt seznam genetických ambulancí a databázi laboratoří molekulární genetiky (12). Příslušnou laboratoř pro analýzu konkrétního případu lze filtrovat podle genu, který bychom chtěli testovat. V případě nejasných nálezů a dosud neanotovaných variant genů jemožné kontaktovat autory tohoto sdělení. Je‑li genetikem indikováno vyšetření patogenních variant genů spojených s FPF, lze se nejdříve zaměřit na vyšetření variant genů, které již byly s FPF asociovány dle literatury. Pokud nejsme úspěšní, pak lze použít metody exomového sekvenování a hledání variant genů, které dosud nebyly popsány. V tomto případě je nutné sekvenovat nejen probanda, ale rovněž jeho příbuzné, kteří dané onemocnění mají, i ty, kteří ho nemají. Srovnáním nalezených variant s fenotypem lze vytipovat geny, které hrají v rozvoji nemoci roli. Tyto nálezy je ale dále nutné ověřit analýzami in silico a případně i funkčním testováním. Postup takového vyšetření je uveden například v práci Doubková a kol. (13). Uvedený postup schematicky shrnuje obrázek 3. Skrínink a sledování asymptomatických členů rodiny probanda s FPF shrnuje obrázek 4. Léčba FPF Specifická léčba FPF není známa. U pacientů s multiorgánovým postižením se nezřídka setkáme s postupnou manifestací obtíží, která může vést k selhání funkce postiženého orgánu před rozvojem in‑ tersticiálního plicního procesu. Např. u pacientů s defektem GATA2 se může jednat o myelodysplastický syndrom nebo akutní leukemii, jejímž řešenímmůže být transplantace krvetvorných buněk; u pacientů s Acadianskou variantou Fanconiho syndromu může jít selhání ledvin s nutností jejich transplantace (15, 16). V těchto případech dochází k rozvoji intersticiálního plicního postižení po transplantaci, a to pak může být příčinou smrti postiženého jedince. U COPA (coatomer protein complex subunit alpha) syndromu nebo STING (stimulator of interferon genes) syndromu je léčba symptomatická. Poruchy surfaktantu, které vedou k rozvoji syndromu dechové tísně (RDS) v dětském věku, mohou odpovídat na léčbu systémovými kortikosteroidy, azitromycinem nebo hydroxychlorochinem (17). U dospělých pacientů je nezbytné vyloučit vliv faktorů, které mo‑ hou průběh manifestace onemocnění zhoršovat – samozřejmostí by mělo být zanechání kouření, práce s fibrogenními prachy a vysazení potenciálně pneumotoxické medikace. Pokudmá FPFmanifestaci familiární hypersenzitivní pneumonie a do‑ minuje zánětlivý fenotyp s opacitami mléčného skla, může být kromě za‑ mezení expozice vhodným léčebnýmopatřenímsystémová kortikoterapie. Retrospektivní práce zahrnující pacienty s poruchami telomer ukazují, že podání azathioprinu a mykofenolátumůže vést u této skupiny nemoc‑ ných k akcentaci hematologických abnormalit a je dobré se jim vyhnout jak v posttransplantačních režimech (po transplantaci plic), tak nejspíše i v léčbě plicního postižení (připadalo by v úvahu u fenotypu nespecifické intersticiální pneumonie (NSIP) nebo hypersenzitivní pneumonie) (18). U nemocných s fenotypem plicního postižení charakteru obvyklé intersticiální pneumonie (UIP), anebo s progresivní plicní fibrózou mohou být lékem volby antifibrotika, i když studie naznačují, že jejich efekt je ve srovnání se skupinou pacientů bez prokázané genetické abnormality horší. Studie srovnávající vývoj plicního postižení u nemoc‑ ných s FPF léčených a neléčených antifibrotiky k dispozici není, a jelikož minimálně pirfenidon je touto skupinou nemocných tolerován dobře, u nemocných s FPF a fenotypem plicního postižení UIP a u pacientů s progresivní plicní fibrózou léčbu lze léčbu antifibrotiky doporučit (19). Unemocných s telomeropatiemi jepředmětemklinických studií použití danazolu – data ukazují, že léčba danazolem vede ke stabilizaci plicních funkcí, prodloužení telomer a zlepšení hematologickýchabnormalit. Lékměl ve studii ale výrazné vedlejší účinky, zejména v oblasti jater, a vysoké riziko tromboembolické nemoci. Někteří autoři vidí potenciální využití danazolu zejména vpředtransplantační přípravěpacientů s prokázanýmsyndromem krátkých telomer, a to kvůli výše zmíněnému vysokému riziku selhání funkce kostní dřeně při imunosupresivní léčbě po transplantaci plic (20). LITERATURA 1. Borie R, Crestani B. Familial pulmonary fibrosis: a world without frontiers. J Bras Pneu‑ mol 2019; 45: e20190303. 2. Kaur A, Mathai S, Schwartz DA. Genetics in idiopathic pulmonary fibrosis pathogene‑ sis, prognosis and treatment. Front Med 2017; 4: 154. 3. Doubková M, Trizuljak J, Vzralová Z, et al. Novel genetic variant of HPS1 gene in Hermansky‑Pudlak syndrome with fulminant progression of pulmonary fibrosis: a case report. BMC Pulm Med 2019; 19: 178. 4. Krauss E, Gehrken G, Drakopanagiotakis F, et al. Clinical characteristics of patients with familial idiopathic pulmonary fibrosis. BMC Pulmonay Medicine 2019; 19: 130. 5. Hortense AB, Santos MK, Wada D, et al. Familial pulmonary fibrosis: a heterogenous spectrum of presentations. J Bras Pneumol 2019; 45: e20180079. 6. Borie R, Kannengiesser C, Fontbrune FS, et al. Management of suspected monogenic lung fibrosis in a specialised center. Eur Respir Rev 2017; 26: 160122. 7. Armanious MY, Chen JJ‑L, Cogan JD, et al. Telomerase mutations in families with idi‑ opathic pulmonary fibrosis. N Engl J Med2007; 356: 1317–1326. 8. Tsakiri KD, Cronkhite JT, Kuan PJ, et al. Adult – onset pulmonary fibrosis cause by muta‑ tions in telomerase. Proc Natl Acad Sci USA 2007; 104: 7552–7557. 9. Fingerlin TE, Murphy E, Zhang W, et al. Genome‑wide association study identi es mul‑ tiple susceptibility loci for pulmonary brosis. Nat Genet 2013; 45: 613–620. 10. Roy MG, Livraghi‑Butrico A, Fletcher AA, et al. Muc5b is required for airway defence. Nature 2014; 505: 412–416. 11. Kropski JA, Young LR, Cogan JD, et al. Genetic Evaluation and Testing of Patients and Families with Idiopathic Pulmonary Fibrosis. Am J Respir Crit Care Me. 2017; 195: 1423–1428. 12. Společnost lékařské genetiky a genomiky. http://www.slg.cz. Navštíveno dne 27. 2. 2020. 13. Doubková M, Staňo Kozubík K, Radová L, et al. A novel germline mutation of the SFT‑ PA1 gene in familial interstitial pneumonia. Hum Genome Var 2019; 6: 12. 14. Borie R, Kannengiesser C, Gouya L, et al. Pilot experience of multidisciplinary teamdiscussi‑ on dedicated to inherited pulmonary fibrosis. Orphanet Journal of Rare Diseases 2019; 14: 280. 15. Hartmannová H, Piherová L, Tauchmannová K, et al. Acadian variant of Fanconi syndrome is caused by mitochondrial respiratory chain complex I deficiency due to a non‑coding mutation in complex I assembly factor NDUFAF6. Hum Mol Genet 2016; 25: 4062–4079. 16. Donadieu J, Lamant M, Fieschi C, et al. Natural history of GATA2 deficiency in a survey of 79 French and Belgian patients. Haematologica 2018; 103: 1278–1287. 17. Kazzi B, Lederer D, Arteaga‑Solis E, et al. Recurrent diffuse lung disease due to surfactant protein C deficiency. Respir Med Case Rep 2018; 25: 91–95. 18. Silhan LL, Shah PD, Chambers DC, et al. Lung transplantation in telomerase mutation carriers with pulmonary fibrosis. Eur Respir J 2014; 44: 178–187. 19. Bennett D, Refini RM, Valentini ML,et al. Pirfenidone Therapy for Familial Pulmonary Fibrosis: A Real‑Life Study. Lung 2019; 197: 147–153. 20. Mangaonkar AA, Ferrer A, Pinto E Vairo F, et al. Clinical Correlates and Treatment Out‑ comes for Patients With Short Telomere Syndromes. Mayo Clin Proc 2018; 93: 834–839.